RECENZE: Iron Maiden odvedli starou poctivou metalovou práci

Iron Maiden si rovněž vybrali Prahu pro experiment s vlastním barem a v pátek a sobotu byl v Riegrových sadech vůbec poprvé v historii otevřen Eddie’s Dive Bar. Mimo jiné se v něm prodávaly kapelní pivo a víno. A fanoušci tam mířili v počtu hojném.

Aktuální turné Run For Your Lives World začalo minulé úterý v Budapešti. Praha byla druhým městem v seznamu, a tak diváci, kteří do Letňan dorazili, byli jedni z vůbec prvních, kteří viděli kapelu v akci s novým bubeníkem.

Dlouholetý člen Nicko McBrain se totiž loni rozhodl odejít do důchodu a jeho post zakrátko obsadil Simon Dawson. Baskytarista Iron Maiden Steve Harris ho přivedl ze svého vedlejšího projektu British Lion a byl to dobrý tah.

Dawsonův výkon byl v české metropoli naprosto spolehlivý. Stejně jako jeho předchůdce i on používá členitou bicí soupravu a rád ji využívá v celé šíři. Pro styl Iron Maiden má cit a zapadl do sestavy tak, že o rozhodnutí vzít ho do ní lze teď sotva diskutovat.

Nebylo tedy divu, že britští metaloví průkopníci, kteří na probíhajícím turné oslavují padesát let své existence, předvedli všechno, co je historicky zdobí.

Mají zcela spolehlivou rytmiku, ve které baskytarista Harris hraje tak, že to zásadně spoluvytváří osobitý zvuk kapely, a mnohdy působí dojmem, jako by byl sólový hráč.

Kytaristé Janick Gers, Adrian Smith a Dave Murray se v rozhazování hráčských perel těm věrným pod pódiem střídají, v sólech jakbysmet, přitom všichni pracují jako dobře motivovaný tým a ani na okamžik se nepřetahují o pozornost, pokud to není zrovna vtípek.

Zpěvák Bruce Dickinson má už sice hlas trochu tenčí než v minulosti, intonaci a zajímavou barvu však drží. Když třeba zpíval píseň Phantom of the Opera z debutového alba kapely z roku 1980, přesvědčoval o svých pěveckých kvalitách v každém okamžiku. A činil tak samozřejmě i v dalších písních.

Iron Maiden v Praze připomněli, že nejsou jenom továrnou na silné žánrové písně, ale jsou i znamenití aranžéři, kteří dokážou napsat skladby nápadité v rytmu i náladě.

V tomto ohledu byly vrcholnými momenty koncertu písně Rime of the Ancient Mariner (z roku 1984) a Seventh Son of a Seventh Son (1988). Ta první má v albové verzi bezmála čtrnáct minut, druhá deset a Iron Maiden v tak dlouhých skladbách nápady nešetří.

V Letňanech hráli na obrovském pódiu, kterému na pohled dominovala zadní projekce. Drobné herecké etudy pro pobavení si střihli v okamžicích, kdy na pódiu čelili příchodům a atakům svého maskota Eddieho.

Dickinson v písni The Trooper mával českou vlajkou, Hallowed Be Thy Name zpíval v kleci, také se převlékal a měl na tváři i masku. A kytarista Gers hned od úvodní Murders in the Rue Morgue pokládal levou nohu na reprobednu tak teatrálně, aby bylo jasné, že má v osmašedesáti letech fyzickou kondici jako hrom.

Možná se v repertoáru mohly objevit i některé další či jiné písně, Britové nicméně odvedli poctivou, oddanou metalovou práci přesně tak, jak to jejich příznivci mají rádi. Proto jedni na druhé nedají dopustit.