Článek
K vidění je více než stovka děl čtyř desítek předních osobností 19. století, která zapůjčilo sedmnáct institucí včetně vídeňské Albertiny, ale také fotografie, mapy či technické dokumentace. Třeba plány plzeňských pivovarských sklepů nebo průřez Macochou od Karla Absolona.
„Někteří umělci znali jeskyně z vlastní zkušenosti, lezli do nich, zvláště ti, kteří se vydali do Moravského krasu – jeho objevování turisty, archeology i prvními speleology započalo právě v devatenáctém století,“ řekla Novinkám kurátorka výstavy Petra Kolářová.
„Svítili si loučemi, svícemi. A pohled na spoře osvětlené skály musel působit na jejich představivost,“ podotkla Kolářová.
„Třeba tady máme dílo od Josefa Fischera, který zachytil Císařskou jeskyni za svitu loučí. Zobrazení Macochy od Ferdinanda Runka. Je zde zastoupený i Václav Mánes či méně známý Jan Ranzmayer. Nebo moderní malíř Otakar Kubín, který se zúčastnil expedic Karla Absolona na dno Macochy a udělalo to na něj velký dojem,“ uvedla Kolářová.
Tunel v divadle
Expozice nabízí reálné výjevy i mytologii – krasovou nádheru, práci v dolech, panoptikum pražského podzemí, pitky ve sklípcích nebo blanické rytíře.
Jeskyním patří významná část výstavy. „Byly a jsou mnohačetným symbolem,“ připomněl kurátor Petr Šámal.
„Jsou symbolem tajemství i objevování, přechodu mezi tímto a nějakým jiným světem. Strachu i katarze, nebezpečí i úkrytu,“ konstatoval Šámal a dodal: „Pro výtvarníky vyobrazování podzemí znamenalo lákavou práci se světly a stíny, ale zároveň to pro ně byla také určitá technologická výzva, museli projevit cit pro barvu, která je v těchto místech redukovaná.“
Jedna ze sekcí se zaměřuje na veselé i tajné společnosti ve sklípcích i sklepeních. „Vyobrazení tohoto typu jsou často zároveň velmi realistickými psychologickými studiemi jednotlivých postav,“ upozornil Šámal.
Nechybí železniční tunely, třeba na slavném Semmeringu. A jak poznamenala Kolářová, tehdejší technické divy udivovaly i diváky ve Zlaté kapličce: „Máme zde návrh scény pro baletní představení, které se hrálo v Národním divadle v osmdesátých letech devatenáctého století – jeho součástí byl i motiv proražení tunelu.“
Idylka v dole
Ze slavné Albertiny si Západočeská galerie půjčila akvarely rakouského krajináře a grafika Eduarda Gurka. „Zobrazují polský solný důl a je zajímavé, že budí poněkud idealizovaný dojem, jako by šlo o příjemnou, pohádkovou práci,“ poznamenala Kolářová.
S tím kontrastuje naturalisticky působící obraz V dole od Josefa Jakšího, který je v majetku Alšovy Jihočeské galerie. „Pokud vím, nebývá běžně vystavován,“ upozornil Šámal. Expozici doplňuje mimo jiné soubor fotografií Františka Drtikola z prostředí příbramských dolů nebo ilustrace z knihy pojednávající o mýtickém pražském podzemí.
