Článek
Přesto valná většina předmětů, které výstava nabízí, vznikla v posledních dvaceti letech, takže svět Dogonů je v Plzni prezentován relativně novými předměty. Velmi zajímavou výstavu ze Sbírky mimoevropského umění Národní galerie v Praze najdou návštěvníci plzeňského muzea ve výstavním sále v prvním patře levého křídla hlavní budovy ZčM v Kopeckého sadech.
Populární etnikum
Dogoni, jejichž počet se odhaduje na tři sta až čtyři sta tisíc jedinců, žijí v současnosti na jihovýchodě republiky Mali, v oblasti hraničící s republikou Burkina Faso. Sami sebe označují za Dogony nebo Dogomy.
V dnešní době jsou jedním z populárních afrických etnik a návštěva dogonského území je zařazována do tras turistických zájezdů. Záběry z dogonského území se také často objevují v nejrůznějších reportážích o Africe. Expozice nabízí návštěvníkovi 142 sbírkových předmětů z africké sbírky Reinera Kreissla, kterou ZčM zapůjčila Národní galerie v Praze.
Výstava je přístupná do 2. září. Foto: PRÁVO/Svatava Hernandezová
"Podle Dogonů má každý člověk duši, která je rozdělena na dvě části. Jedna přebývá v těle, druhá se pohybuje v přírodě anebo ve vesmíru. Jedna má přitom mužskou podstatu a druhá ženskou, takže celá duše je oboupohlavní," řekl Právu kurátor výstavy Josef Kandert.
Moudrost předků
"Hermafroditismus duší i lidí pak odpovídá procesům z počátků vzniku vesmíru a lidí. Z obou spojených částí duše se pak stává duše předka, která nějaký čas pobývá mimo svět lidí. Předky je možné vypodobnit a jejich tváře, hlavy či celé postavy mají podobu soch, zdobí kultovní keramické nádoby, a někdy také masky," doplnil.
"V základech převážné většiny dogonských představ o světě a vesmíru je přesvědčení, že proces vzniku veškerého vesmíru a tedy i našeho světa zásadně ovlivňuje i náš současný život. Tento proces vzniku se v jistých intervalech opakuje - případně se může opakovat, a to v šedesátiletých cyklech," vysvětlil Kandert s tím, že dogonská sbírka Rainera Kreissla umožnila představit duchovní svět Dogonů v podobě, jakou měl nejspíše před počátkem evropských vlivů, tj. na přelomu 19. a 20. století.
Vystavené předměty sice nejsou staré, přesto i do nich vtělili jejich tvůrci znalosti a moudrost předchozích generací.