Článek
Radůza je autorkou námětu, scénáře, hudby i textů písní a v nahrávacím studiu se ujala role režisérky. V pohádce si zahráli a zazpívali herci z pražského Národního divadla.
V roli princezny Vendulky se představila Anna Fialová, komornou Otylku ztvárnila Lucie Polišenská, Radúz Mácha se zhostil postavy prince Kryšpína, Igor Orozovič uhlíře a Jiří Suchý z Tábora se představuje ve dvojroli krále a draka. Radůza je vypravěčka.
„Tu pohádku jsem napsala asi před šesti lety. Původně to byla hra pro kladenské Divadlo Lampion. Chtěla jsem zkusit napsat veselou divadelní hru. Po domluvě s divadlem nakonec vznikla veršovaná pohádka s písničkami,“ řekla Právu Radůza.
V roce 2015 vyšlo její album Marathon – Příběh běžce, které kromě písniček opatřila vloženou knížečkou se svými literárními ztvárněními slavných historických bitev.
„Už jako dítě jsem si příběhy vymýšlela. V posledních letech jsem je začala i zapisovat. Uhlíř, princ a drak nebo Marathon – Příběh běžce jsou jedněmi z nich. Psaní mě zpomaluje při tvorbě písniček. Mám totiž pocit, že alba vydávám příliš často,“ usmála se.
V roce 2008 vyšla deska s její pohádkou O Mourince a Lojzíkovi. Letos vložila do pohádkového světa další příspěvek. „Ty příběhy nebyly napsány jako dárek mým dětem. Ani je nijak neinspirovaly. Měla jsem prostě chuť udělat něco veselého, a vylezly z toho pohádky,“ uvedla.
Pro potřeby nahrávky udělala v pohádce Uhlíř, princ a drak několik dramaturgických úprav. Složila i několik dalších písniček.
„Myslím si, že děti mají písničky rády. Taková tvorba u nás ale podle mě dost chybí, už dlouho jsem si nevšimla, že by vznikla takto pojatá nová pohádka. Přitom když se má pohádka hrála v divadle, písničky z ní děti takříkajíc rozhopsaly. Jakmile se ozvaly, děti vždycky úplně ožily,“ tvrdí Radůza.
Pohádka Uhlíř, princ a drak je napsaná ve verších. Radůza přitom při rýmování občas použila slova, která děti neznají. To jí ale nevadí.
„S verši se nemažu. Vznikají tak, jak mě napadají. Kromě toho si myslím, že pohádky jsou i od toho, aby se v nich děti naučily něco nového, třeba slova, která neznají. Vysledovala jsem ale, že jsou nakonec pro děti srozumitelná,“ vysvětlila. „Hrát si s češtinou je pro mě přirozený způsob zábavy.“
Herce pražského Národního divadla ji pro nahrávání desky pomohl oslovit Vladan Drvota ze Supraphonu. Při samotném natáčení pak byla mile překvapena tím, jak dokonale byli připraveni. Práce šla tím pádem dobře od ruky. Tím ale zatím skončila. Přestože se otvírá prostor například pro animované zpracování, čemuž nahrává kreslená podoba obalu alba, v plánu nic takového není.
Radůza se nyní vrací ke své písňové tvorbě a má chuť napsat i nějakou další knihu. V hlavě má hned tři koncepční alba a přemýšlí, které z nich zrealizuje jako první. Kromě toho nadále koncertuje.
Může se vám hodit na Zboží.cz: