Článek
Plakát je základní informační médium pro potenciální návštěvníky i plátce. Přitom má trochu nevděčnou úlohu, protože lidé ho míjejí na ulicích vylepený na zdech a vlastně je ani nenapadne, kdo ho vytvářel a kolik času strávil na jeho realizaci.
To platí vlastně dnes stejně jako před sto lety. A to je tehdy vytvářely osobnosti, jako secesní malíř Alfons Mucha či autor panoramatického obrazu bitvy u Lipan Luděk Marold.
Výstava Spektákl: Zábavní plakát 1890–1938 je rozdělena na několik samostatných oddílů, z nichž každý je věnován určité zábavní činnosti. Hned u vchodu čeká návštěvníka kapitola Sport a cestování a odkaz na antický kult těla na plakátu slavného zápasníka Gustava Frištenského ze třicátých let. Neznámý autor postavil do prvního plánu zápasníka v černém tílku s naběhlými svaly, červené pozadí a jméno sportovce vyvedené stejnou barvou vypichují figuru jakoby kupředu.
To slavný lovec bizonů, dobyvatel divokého západu, Buffalo Bill, vévodící plakátu na svůj pojízdný cirkus (v oddílu Spektákl spektáklu věnovanému tehdejším show), působí spíše civilně. Je vyobrazen z profilu v kožené lovecké bundě a hledí až někam do nekonečné prérie.
Milovníka monumentality nezapře již výše zmíněný Luděk Marold. Dílo Empire of India Exhibition (1895) vrší na sebe všemožné motivy tak, aby působily impozantně. Vyšňoření sloni cválají vyřezávanou branou v kulisách scenérie, v pozadí se tyčí chrám na vrcholu hory.
Noční život kabaretů, tančíren či kin promítajících mírně erotické filmy evokují vedle sebe visící dva plakáty na dodnes kultovní filmy. Totiž na Erotikon (Willy Weigelt, 1930) a Ekstase (Vilém Rotter, 1932). V obou případech autoři pracovali pouze s latentní sexualitou, vyjádřenou polibkem, respektive smyslně pootevřenými rty vzrušené dámy.
Horor Nosferatu (1923) měl přitáhnout diváky plakátem, na němž anonymní autor postavil umrlce do rakve, jemuž za měsíční noci pobíhají okolo nohou potkani.
Lepší společnost, která nechodila s galérkou do Jedové chýše, nýbrž do nóbl barů, hledala tajemství červené lucerny. To nabízel třeba plakát podniku Bar Chat-Noir (1924). Pracuje s ladně propletenými těly dvou koček, zatímco lákadlo na vystoupení exotické tanečnice Josephine Baker (anonym z roku 1928) už odhaluje její nahé tělo. Samozřejmě ne naplno, to by tehdy nešlo. Neznámý autor zakryl choulostivé partie perlovými šňůrkami, a tím vlastně rozjitřil fantazie všech gentlemanů naplno.
Až zase půjdete po ulici plné plakátů, podívejte se na ně detailněji. Zaslouží si to, jsou to často malá umělecká díla.
