Článek
Ivan Trojan je v jednom typu rolí geniální a bere je celkem často. Jde o divné týpky s bohatým vnitřním světem a připitomělým úsměvem, kteří balancují na hranici šílenství. Ve Viditelném světě je zase tím tichým pošukem, podle zevnějšku zdánlivě normálním, v jeho mysli však řádí nejtemnější běsy. A Trojan běsy umí – zahraje je mrknutím oka i posunutím malíčku.
Ivan Trojan je v jednom typu rolí geniální a bere je celkem často. Jde o divné týpky s bohatým vnitřním světem a připitomělým úsměvem, kteří balancují na hranici šílenství. Ve Viditelném světě je zase tím tichým pošukem, podle zevnějšku zdánlivě normálním, v jeho mysli však řádí nejtemnější běsy. A Trojan běsy umí – zahraje je mrknutím oka i posunutím malíčku.
Nevyvážený scénář však jeho herectví moc nepomáhá. Ze začátku to ještě vypadá dobře - seznamujeme se se zamlklým letovým dispečerem, který bydlí v Bratislavě, s nikým nežije, s nikým nechodí na pivo a jen občas navštíví zahořklou starou matku. Doma pak zapne televizi a kouká dalekohledem na lidi.
Nemá vlastní život, tak žije životy jiných. Jako emocionální upír vycucává domnělé štěstí rodiny z protějšího paneláku a postupně je stále zákeřnější – pošle jim anonymní dopis, květiny pro manželku atd. Téma izolace a osamění ve velkoměstě může být velmi silné a Viditelný svět má světlé chvilky, kdy to funguje. Např. některé dialogy se povedly. Trojanova chladná, asociální postava v nich dosahuje tragikomického účinku a zejména dobře kontrastuje s postavou postarší elegantní sousedky, která ho „balí“ v domnění, že je normální.
Nemá vlastní život, tak žije životy jiných. Jako emocionální upír vycucává domnělé štěstí rodiny z protějšího paneláku a postupně je stále zákeřnější – pošle jim anonymní dopis, květiny pro manželku atd. Téma izolace a osamění ve velkoměstě může být velmi silné a Viditelný svět má světlé chvilky, kdy to funguje. Např. některé dialogy se povedly. Trojanova chladná, asociální postava v nich dosahuje tragikomického účinku a zejména dobře kontrastuje s postavou postarší elegantní sousedky, která ho „balí“ v domnění, že je normální.
Scénář ale má své mouchy. Postupně se to stále více vleče, příběh se vzdaluje věrohodnosti až po ulítlý konec vystavěný spíše na efekt. A hlavně zbytečně. Děj totiž dosáhne pointy už čtvrt hodiny před koncem a další natahování filmu výsledek spíš kazí.