Článek
Jste režisér mnoha nálepek. Na začátku kariéry jste byl „druhý Vláčil“ a „umělec, který odhazuje zábrany a vydává se všanc“. Později také „tichý lesní blázen, který se čas od času vynoří z ústraní s něčím, co jde mimo hlavní proud“. Je to v něčem trefné?
Je to trefné dost. Kvůli Žiletkám s Filipem Topolem jsem se svléknul donaha a visel jsem na billboardu na Národní třídě. Každý film, který dělám, je něco jako láska. Jdu do toho s maximální vášní i s ochotou se ušpinit, co nejvíc se vydat, co nejvíce prožít. Když vás to nezabije, a tohle vás asi nezabije, aspoň se rozvíří kal v duši.
FAMU jste začal studovat ve věku, kdy jiní absolvují. Byla to výhoda, nebo nevýhoda?
Nakonec se to ukázalo být výhodou, ale když jsem se tam třikrát nebyl schopen dostat, tak jsem zuřil. Vzali mě až na čtvrtý pokus po sedmi letech. Jako starší jsem snáze odmítal nabídky vstupu do komunistické strany, který přitom otevíral dveře k natočení debutu. Tehdy se točilo jenom na Barrandově, byl státní monopol.
Hned na začátku jsem se sblížil s Jiřím Soukupem, který studoval scenáristiku, a za krátkou dobu jsme do trojúhelníku přibrali Jaromíra Kačera, úchvatného kameramana, bohužel už nebožtíka. Tím ryzím přátelstvím jsme zesílili. Kdybych se stal komunistou, ty kamarády ztratím. Skončili by se mnou ten den.
Nakonec jsme spolu udělali celovečerní film už na škole. Byl to Vojtěch, řečený sirotek. Prodloužil jsem si kvůli tomu o rok studium, a tím pádem jsem zažil revoluci a stal se ze mě studentský vůdce. Opravdu upřímně miluju životní paradoxy.
Čím jste na ten čtvrtý pokus u přijímaček prorazil?
FAMU byla po ideologické stránce děsivá, zvlášť katedra režie. Samí národní umělci, tvrdá, málem stalinistická linie. Já jsem nejprve točil surrealistické hříčky v Buñuelově duchu, z toho byli nepříčetní. Navíc jsem byl tou dobou mánička, příslušně oblečen, zatímco tam na přijímačky chodili studenti v oblecích s odznáčkem SSM na klopě. K tomu jsem se tedy nesnížil.
Karlovy VaryVideo: KVIFF, Novinky
Nakonec jsem využil právě toho, že už jsem trochu starší a mám rodinu. Natočil jsem studii ze svého života, jak máme malé dítě, bydlíme v bytě čtvrté kategorie, máme záchod na chodbě, já se připravuju na FAMU a žena v té nouzi na sporáku vyvařuje látkové plíny, protože mě miluje a chce mi to dopřát. To je nějak okouzlilo, tak se smilovali a vzali mě.
Mezitím jste byl na vojně, dělal jste asistenta režie na Barrandově…
...a byl jsem i kulisák, pracoval jsem taky v Plzni v zoologické.
Koho jste krmil?
Měl jsem na starosti drobné šelmy a dravé ptáky. Byl jsem introvert, intelektuál, jemný chlapec, který čte poezii, a první den v práci jsem dostal pytle živých kuřat, vyřazených kohoutků z velkochovu. Co s tím? Vajíčka to snášet nebude. Musel jsem si sednout a takhle jim třísknout hlavou o rantl. Kýbly mrtvol jsem pak roznášel po klecích a krmil výry. Drsné, ale příroda. Věděl jsem, že mi to neuškodí.
