Článek
Pojďme nejdřív vysvětlit, jak Divácká cena Práva funguje. Každý, kdo jde na KVIFF do kina, obdrží papírový lístek. Je na něm stupnice od 1 do 4. Platí pravidlo podobné škole: jednička je nejlepší, pak spokojenost klesá.
Když opouští divák sál, vyberou od něj papírek naše hostesky. Všechny lístky se následně dostávají večer k nám do redakce v hotelu Thermal, kde máme během festivalu zázemí. Tam je přebírá už dlouhé roky naše spolupracovnice, učitelka matematiky, jeden po druhém bere do ruky a sčítá známky dohromady.
Dělá z nich následně tabulku, kterou na Novinkách/v Právu denně zveřejnujeme. Jen pro pořádek, letos bylo hlasů 57 251. Nutno zmínit, že jsme s ní my i festival desítky let naprosto spokojeni.
Diváckou cenu deníku Právo vyhrál dokumentární snímek z rozhovoru s Jiřím Bartoškou Musíme to zarámovat!. Režisérům Milanu Kuchynkovi a Jakubovi Juráskovi předal cenu šéfredaktor deníku Právo Petr Šabata.
A jak je tedy možné, že 59. ročník vyhrál snímek o Jiřím Bartoškovi? Aniž by se během festivalu objevil – byť jednou – mezi deseti nejlepšími snímky? Vysvětlení je jednoduché. Aby byl film vůbec do tabulky zařazen, musí být hlasujících aspoň tři sta. Což je naše interní pravidlo od počátku udělování ceny.
Předcházíme tak možnosti, že by vyhrál titul, na nějž by přišlo „pět lidí“ a ti by vytáhli nahoru film, který by ve skutečnosti nikdo neviděl a jeho kvalitu málokdo znal.
Zmíněný dokument (uvedený prvně pro hlasující v pondělí, podruhé v pátek), ale také třeba celovečerní loutková adaptace knihy Arnošta Goldflama O nepotřebných věcech a lidech Pohádky po babičce (uvedená v neděli a v pátek, skončila v žebříčku nakonec šestá) sice měly skvělé známky, ale čekalo se na „tři sta hlasů“. Oba snímky tak byly mimo zveřejňovanou tabulku. A své mety dosáhly až na poslední chvíli.
Divácká cena Práva, hlasování
V případě Musíme to zarámovat! tento zlom přinesla páteční projekce v Kongresovém sále. Právě ta rozhodla, že „Bartoška“ sesadí z vedoucí pozice dlouhodobě vynikající ukrajinský dokument 2000 metrů do Andrijivky.
Do konečného pořadí divácky nejoblíbenějších snímků totiž - viděno léty praxe - vstupují i faktory typu: kolikrát a kde byl snímek během festivalu uveden (výhodou jsou menší prostory, méně uvedení), zda se přidávaly projekce… Rozdíly mezi snímky v první desítce žebříčku bývají následně v setinách procent.
Shrnuto, podtrženo. Žádná karlovarská losovačka se u nás vážně nekonala, Divácká cena Práva opravdu nikdy nebyla cinklá. A fakt letos zaslouženě vyhráli režiséři Jakub Jurásek a Milan Kuchynka.
