Liberecký galerijní Bazén je plný obrazů, slov a kosatců. Vystavují v něm Věra Nováková s Pavlem Brázdou

Pavel Brázda (1926-2017) a Věra Nováková (1928-2024) většinu svého tvůrčího života stáli zcela v ústraní nejen oficiální, ale i neoficiální výtvarné scény. Oba byli v roce 1949 z kádrových důvodů vyloučeni ze studia na Akademii výtvarných umění. Vystavovat nemohli, živili se příležitostně knižní ilustrací a veřejně mohli svá díla prezentovat až po roce 1989.

Zatímco Věra Nováková kladla důraz na jedinečnost svých děl, přičemž zobrazovala především biblické postavy a osobnosti ze světa umění i katolické víry, Pavel Brázda byl zastáncem demokratizace umění; založil dokonce vlastní umělecký směr - hominismus - v jehož centru stojí člověk.

„Umění má být dle Brázdy dostupné všem, proto ho s nadšením množil a replikoval, nejprve prostřednictvím xeroxu a následně též digitálního tisku na plátně. Díky tomu existují některé z jeho postav či hlav v mnoha variantách, objevují se znovu a znovu v různých kompozicích a schématech,“ uvedla kurátorka výstavy Vendula Fremlová.

Výstava prezentuje oba autory jako nezávislé umělecké osobnosti, ale i jako partnerskou dvojici, která se po celý tvůrčí život vzájemně ovlivňovala. „Snažila jsem se vystihnout hlavní témata, která byla pro oba umělce důležitá, a těmi jsou hlavy, tváře a postavy, vztah k písmu a textu a také motivy rostlin,“ řekla kurátorka.

Každý z manželů se jim věnoval po svém – z jiného úhlu pohledu a s jiným vnitřním nastavením, které hodně ovlivnil jejich vztah ke křesťanství. A všechna zmíněná témata se objevují také v ilustracích, jak dokládá výstava. Návštěvníci galerie uvidí ilustrace botanických exemplářů, včetně mnoha kreseb titulních kosatců.

Formou videa je představena hravá knížka Co se slovy všechno poví od Josefa Hiršala a Bohuslavy Grögerové z roku 1964, která se stala impulzem pro Věřiny písmenové obrazy.

Kromě děl Věry Novákové a Pavla Brázdy si návštěvníci Galerie Lázně Liberec mohou prohlédnout ještě dvě v březnu zahájené expozice, které potrvají do 5. července. První z nich představuje díla Jiřího Černického, který pracuje s mnoha médii a je známý jako tvůrce experimentálních projektů. Druhá výstava má název Krajiny spatřené s podtitulem Očima Karla Hynka Máchy, jehož letošní kulaté výročí úmrtí také připomíná.

Černického výstava se jmenuje Západ Země ze Slunce a představuje jakousi otevřenou laboratoř plnou podvratných a provokativních myšlenek, které by málokoho asi vůbec napadly.

Většina z nich má podobu kreseb, některé však umělec rozpracoval až do podoby objektu. Ve formě videa se zase například představuje návrh na památník ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi, který Černický navrhuje jako největší sochu na světě a zároveň větrnou elektrárnu.

Putování druhou výstavou nabízí máchovské krajiny od významných umělců období romantismu. Vystavena jsou díla Julia Mařáka, Antonína a Josefa Mánesových či Bedřicha Augusta Piepenhagena. Doplňují je díla čtyř současných umělců - Filipa Dvořáka, Tomáše Hrůzy, Aleše Nováka a Miloše Šejna, kteří ve své tvorbě následují stopy romantických poutníků 19. století.