Lék, který rozjel obří epidemii, v minisérii Netflixu Zabiják bolesti

Exceluje v ní herec Matthew Broderick v roli chamtivého a cynismem prolezlého představitele rodiny Sacklerových. Ti vlastní firmu Purdue Pharma, která těm nejzranitelnějším místo pomoci poskytla silně návykový opiát, ačkoli vehementně tvrdila, že je naopak bezpečnější než konkurenční léky.

Uživatelé oxycontinu si tak nevědomky budovali silnou závislost. Na konci 90. let minulého století vypukla celonárodní epidemie takových rozměrů, že vědci objevili stopy oxycontinu dokonce i ve slávkách žijících poblíž hustě osídlených oblastí.

Do médií začaly postupně prosakovat zprávy o tom, že se toto analgetikum dostává do šedé zóny, lidé ho šňupou a lékaři předpisy na ně prodávají. Jak navíc později ukázala tajná zpráva ministerstva spravedlnosti, kterou získal deník The New York Times, farmaceutický gigant o extrémní návykovosti věděl a kryl ji.

Matthew Broderick, který ztvárnil prezidenta společnosti Richarda Sacklera, ukazuje bezskrupulózní a cílevědomou snahu rodiny udržet se na americkém výsluní za použití jakýchkoliv prostředků, včetně agresivního marketingu, manipulace, nejlepších právníků a politických konexí.

Důležitou roli sehrály obchodní zástupkyně, které byly pro kariérní postup a peníze ochotné udělat cokoli, třeba se i vyspat s půlkou nemocnice.

Jednotlivé díly prostřednictvím několika postav vyprávějí vznik, průběh a důsledky uvedení léku na trh. Jednotící linkou je zpověď zklamané a částečně vyhořelé bývalé vyšetřovatelky, která již v raném stadiu kauzy vidí její destruktivní důsledky, ale navzdory neuvěřitelnému nasazení se jí pořád nedaří prolomit zábrany budované penězi, vlivem a zradou.

Na druhé straně sledujeme oběti, reprezentované postavou majitele autoservisu, který po operaci páteře zvyšuje dávky léku až do té míry, kdy už nezvládá svůj pracovní ani osobní život.

Netflix tím navazuje na úspěšné formáty podobných seriálů, které dramaticky převyprávějí děj založený na skutečnosti. Problémem tohoto přístupu je, že je pro diváky náročné rozlišit, co je informace založená na faktu a kde začíná čistě fiktivní fabulace a dramatizace seriálu.

Je to vidět hlavně ve scénách, kde rozmlouvá Richard Sackler se svým mrtvým strýcem Raymondem, který díky opiátům udělal z rodiny jednu z nejbohatších na světě.

Zmatek, co jsou fakta a co fikce, je ještě přiživen tím, že informaci o tom, že postavy v seriálu nejsou skutečné, pronášejí opravdoví pozůstalí obětí předávkování a pohnutě do kamery ukazují fotografie svých mrtvých potomků.

Děj navíc neustále skáče mezi minulostí a přítomností a paralelně rozvíjí různé linky svých klíčových postav. Dynamika není vyrovnaná, tvůrci někdy tlačí na pilu až příliš a největší slabinou je uspěchaný konec.

Přesto kvůli hereckým výkonům a nanejvýš aktuálnímu tématu stojí za to Zabijáka bolesti vidět. Příběh rodiny Sacklerů ve Spojených státech ještě není uzavřen a na spravedlnost statisíce obětí tohoto novodobého drogového klanu stále čekají.