Hlavní obsah

Kunderova hra v Brně nadchla

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

S velkým očekáváním uvedli v MD Brno jako poctu Milanu Kunderovi v jeho rodném městě, poté, co podivný vztah k němu, determinovaný mimo jiné i dávným koncepčním filozoficko-politickým sporem s Václavem Havlem, korigovali brněnští konšelé aspoň čestným občanstvím, jeho nejhranější drama – Jakuba a jeho pána.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Jan Mazák, Viktor Skála - Jakub a jeho pán

Článek

Hraje se v Brně už potřetí: v Mahenově divadle (1992, režie Ivo Krobot), ve Studiu Marta (1999, Miroslav Plešák). Režie znamenitého autorova textu se chopil Stanislav Moša, který titulní role svěřil Janu Mazákovi (ten už mimochodem hrál Jakuba před třiadvaceti lety v Ostravě) a Viktoru Skálovi.

S optimistickou skepsí

Po premiérách se dá se tvrdit, že se Mošova inscenace řadí k nejlepším, jakými v Poctě Diderotovi, jak zní Kunderův podtitul hry inspirované románem Jakub fatalista, byly Rajmontovy opusy v Činoherním studiu Ústí nad Labem (1975), méně už v Bez zábradlí (1993 a 2005), Janíkova v Divadle Petra Bezruče (1989), Korčákova v Plzni (1994), Seydlerova v Pardubicích (1995) nebo Plešákova ve Zlíně (2003).

Více než stoliční kritici sjely se do Brna spisovatelské celebrity. Od Říma - Sylvie Richterová, po Brno - Milan Uhde… Všichni se stali svědky plnokrevného nastudování hry konfrontující vždy poněkud skeptickou osudovou předurčenost s věčným a nezdolným hledáním svobody na pouti životem, na cestě, na které je člověk napravitelný jen nikdy nekončícím chybováním.

Kupodivu věčným snílkem o dobru a nezkaženosti člověka je spíše Pán. Jeho sluhu Jakuba vybavila zkušenost plebejskou moudrostí, živenou ovšem novými karamboly danými shůry, jak to autor – a tedy již Diderot určil. Kunderův vklad je zásadní a spočívá v optimistické skepsi při nových vykročeních, možná i k cíli.

Odcházejí šikmo dozadu

K přesným charakteristikám ústřední dvojice Mazák - Skála patří na straně vládců potměšilý a podlý Rytíř Saint-Ouen Martina Havelky a na vlastní nadutost doplácející Markýz Jaroslava Matějky ve vypravování plnokrevné filozofky Hostinské Lucie Zedníčkové zastupující klopotnou, ale neodvratnou cestu k spravedlnosti.

Figurami k doložení relativnosti odvěkých pravd jsou živé ilustrace historek: Agáta a její matka (Andrea Březinová, Jana Musilová), mladý a starý Otrapa (Jakub Zedníček, Patrik Bořecký)… Cesta vede až k závěrečnému poslání vydat se na cestu vpřed. Nevíme jak ve Francii, v Čechách to ale odjakživa znamená kamkoli.

Městské divadlo Brno - Milan Kundera: Jakub a jeho pán. Pocta Denisi Diderotovi o třech jednáních. Režie Stanislav Moša, dramaturgie Jiří Záviš, scéna Emil Konečný, kostýmy Andrea Kučerová, světelný design David Kachlíř. Premiéry 27. a 28. října 2012.

Celkové hodnocení: 90%

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám