Muzeum poodkrylo válečné tajemství Felixe Holzmanna. Sloužil ve wehrmachtu, zažil gulag na Sibiři

Historické oddělení ústeckého muzea se válečným osudem Felixe Holzmanna, rodáka z Teplic a dlouholetého obyvatele Litoměřic, začalo zabývat v souvislosti s právě probíhající výstavou Námořníci českých zemí a Ústecka.

Historici chtěli kvůli zpestření a zvýraznění výstavy prověřit kolující spekulace o jeho působení v námořnictvu třetí říše. Spojili se kvůli tomu s dcerou po Holzmannovi a domluvili se s ní, že se pokusí válečnou minulost jejího otce prověřit.

V německém Bundesarchivu se jim podařilo dohledat Holzmannovu vojenskou kartu. „Víme, že jsme první čeští badatelé, kteří o ni požádali,“ řekl Martin Krsek, vedoucí historického oddělení Oblastního muzea v Ústí nad Labem. Z karty vyčetli, jaká byla Holzmannova vojenská kariéra i to, jak byl Holzmann za své působení v armádě hodnocen.

Známý bavič přitom tuto životní epizodu za svého života tajil, moc o ní nemluvil ani doma. Podle Krska se mohl obávat, že by zveřejnění minulosti spojené s třetí říší zničilo jeho kariéru komika.

„On opravdu dlouhá léta tuto životní epizodu tajil a dařilo se mu to až do smrti. Veřejně ta informace nebyla známa a neobjevila se ani v životopisném rozhovoru, který vyšel v roce 2009, tedy sedm let po jeho smrti,“ popsal Martin Krsek. „Až v roce 2013 se autor tohoto rozhovoru, Ondřej Suchý, někde zmínil, že o Holzmannově vojenské minulosti ve wehrmachtu mu vyprávěl komikův divadelní partner František Budín. Informaci pak převzala bulvární média,“ popsal historik.

O detaily této Holzmannovy válečné zkušenosti se už ale poté nikdo nezajímal. Prolomili to až letos právě ústečtí muzejníci.

Zjistili, že Holzmann ve svých 19 letech absolvoval takzvanou Reichsarbeitsdienst, Říšskou pracovní službu, povinnou pro všechny brance z třetí říše, včetně těch ze Sudet. Po jejím absolvování v únoru 1941 narukoval. „Byl přidělen k námořnímu dělostřelectvu a putoval na území dnešního Polska, do Gdyně, později do Gdaňsku a pak ho vojenská služba zavála do německého přístavního města Kiel,“ zjistil historik Krsek.

Do té doby se Holzmannovi jakékoliv dramatické válečné události vyhýbaly obloukem. V roce 1943 se to ale razantně změnilo. „V Kielu sloužil u protiletecké obrany a zažil tady dva masivní nálety, jejichž výsledkem bylo 500 mrtvých,“ popsal historik. Holzmann byl poté přeložen do Francie a na jaře 1944 byl odvelen na východní frontu. U estonského Tallinu se účastnil ústupových bojů a odtud byl přeložen do lotyšské Liepaji.

Tady byl součástí jednotek, které se kvůli postupující ofenzivě Rudé armády dostaly do takzvané Kuronské kapsy, odříznuté Sověty a Baltským mořem. Rudá armáda se sice snažila uvíznuté německé jednotky rozbít, to se jí ale nepodařilo a němečtí vojáci tu zůstali až do konce války. Po kapitulaci Německa, o níž se odříznuté jednotky dozvěděly až s dvoudenním zpožděním, skončili tito vojáci v sovětském zajetí.

Jak to probíhalo v případě Holzmanna, není úplně jasné. Na to už dokumenty nestačí, historici si tady museli pomoct s tím, co komik vyprávěl své rodině. Té řekl, že byl zadržen na hlídkovém člunu a že byl poté převezen do gulagu na Sibiři.

„V českých archivních pramenech se o něm první zpráva objevuje až v červnu 1946, kdy byl ve vyšetřovací vazbě v Jindřichově Hradci, zřejmě v souvislosti s ověřením spolehlivosti informací o jeho válečném působení,“ upřesnil Martin Krsek.

Ačkoli o své válečné službě komik nikdy veřejně nemluvil, podle Krska o ní dobře věděla StB, která Holzmanna později prověřovala kvůli tomu, že měl kritizovat socialistické zřízení a velebit NSR. V dokumentu o této prověrce se příslušníci StB o Holzmannově válečné minulosti zmínili.

Ústečtí historici také upozornili na to, že z německých archivních pramenů vyplývá, že Holzmann nebyl žádným přičinlivým vojákem. „V jeho vojenské kartě se objevuje hodnocení ‚není vhodný k povýšení‘ a žádnou kariéru skutečně neudělal, ačkoliv nebývalo neobvyklé pravidelné postupování ve vojenské hierarchii. Lze si to vyložit tak, že nebyl žádným zaníceným vojákem, horujícím pro boj a válku,“ upozornili ústečtí muzejníci.

Felix Holzmann se narodil českým rodičům (jmenovali se Oldřich a Bohumila), rodina se ale – zřejmě z ekonomických důvodů – hlásila k německé národnosti. „Jeho otec byl velkoobchodníkem, Litoměřice byly převážně německé a domníváme se, že rodina mohla usoudit, že přihlášení se k německé národnosti v době meziválečného Československa bude lepší pro obchod,“ míní Krsek.

Protože komunisté rodině majetek po válce znárodnili, nemohl se Holzmann rodinnému velkoobchodu věnovat, a otevřela se mu tak cesta k tomu, aby se stal bavičem. Holzmann se po úmrtí své první manželky oženil s německou zpěvačkou Barbarou Greifovou a trvale s ní žil v Německu, kde také vystupoval, pravidelně se ale do Československa vracel. Zemřel v roce 2002 v Chemnitzu (Saské Kamenici), pohřben je v Litoměřicích.