Článek
Adriena Šimotová zažila jako dítě válku a později vzpomínala, jak moc se bála náletů. Ztratila ve svých 46 letech milovaného manžela, malíře Jiřího Johna, a o dvacet let později i jejich syna.
Obě tyto velké životní ztráty se silně projevily v její tvorbě s hlubokým meditativním rozměrem, se zájmem o člověka a jeho niterné věci. I když se v její pozdější tvorbě prolínaly motivy strachu, samoty, opuštění a míjení se, sálá z jejího celého díla klid, křehkost a jemnost.
Výstava začala 6. června, kdy se Adriena Šimotová v roce 1926 narodila, a potrvá do 13. září. Jádrem výstavní kolekce jsou díla ze sbírky manželů Mládkových, z nichž některá nebyla v Praze dosud nikdy vystavena. Od Šimotové poslední větší výstavy v Praze navíc uplynulo již patnáct let.
S Adrienou Šimotovou se Meda Mládková seznámila v roce 1967 při své první návštěvě Prahy po víc než dvaceti letech v exilu.
Když pak na podzim následujícího roku organizovala ve Washingtonu svou vůbec první výstavu, která byla věnována grafikám současných pražských umělců, na pozvánku si vybrala jednu z Adrieniných suchých jehel.
Později Mládkovi do své sbírky získali řadu umělčiných klíčových děl a z obou žen se staly blízké přítelkyně, které zůstávaly v kontaktu i navzdory omezením vysokého věku.
„Pro dílo Adrieny Šimotové je charakteristická jeho mimořádná vnitřní sevřenost a současně velká pestrost v používaných technikách a materiálech. Přívlastky, které v jeho hodnocení zaznívají nejčastěji, jsou křehké a intimní. Výstava chce akcentovat, že Šimotové tvorba je současně také velice odvážná a vitální,“ uvedl kurátor výstavy Jan Skřivánek.
Z prostřihávaných a prořezávaných textilních koláží Šimotové ze 70. let minulého století byl podle Skřivánka v literatuře publikován dosud jen Rozhovor v čase. Většina dalších prací zamířila z ateliéru Šimotové do Washingtonu, kde je chtěla Mládková vystavit.
Museum Kampa připomíná sté výročí narození Adrieny Šimotové.
Do Spojených států ale díla dorazila poškozená, přes látku prosvítalo lepidlo. Mládková pak zařídila u československých úřadů cestu Šimotové do USA, aby svou práci zrestaurovala. Šimotová tak v roce 1976 ve Spojených státech strávila asi pět týdnů.
Její zásah ale zaretušovat lepidlo nepomohl. „Po čase se fleky začaly objevovat znovu. Paní Meda je nechtěla vystavovat,“ řekl Skřivánek. Nevystavená díla zůstávala ve Washingtonu do otevření Musea Kampa v roce 2003. Nyní textilní koláže muzeum vystavilo takové, jaké jsou. Podle Skřivánka po letech fleky přidaly časovou stopu a jsou součástí díla.
V Museu Kampa jsou i díla, která Šimotová vytvořila pro ni typickými technikami perforace a frotáže, otisku. Díla Schylování, Vnoření, Strach vytvořila v roce 1984 při svém pobytu v klášteře v Hostinném. Jedná se o prořezané vrstvy několika více než dvoumetrových rolí papíru. Podle Skřivánka jde o jedny z nejradikálnějších děl umělkyně.
Adriena Šimotová se nevzdávala tvoření ani v pokročilém věku a přes zdravotní omezení. V Museu Kampa nyní návštěvníci uvidí její vrcholný pozdní cyklus figurativních frotáží Schoulení z let 2009 a 2010. Šimotová ho vytvořila z kolečkového křesla.
Ke 100. výročí narození Adrieny Šimotové představila její díla také Galerie Benedikta Rejta v Lounech. S dalšími výstavními počiny se podle muzea počítá v Chebu a Brně.
Pohled do výstavy Adrieny Šimotové v Museu Kampa
