Článek
Vaše kniha nese poselství: Zamyslete se nad tím, co by se stalo, kdyby všichni měli stejné slabiny a zlozvyky jako vy. Je tím hlavním, co jste chtěla sdělit?
Je to jedna z myšlenek knihy. Před asi patnácti lety mi kdosi řekl, ať se zamyslím nad tím, jak by vypadal svět, kdyby úplně všichni dělali to samé, co já.
Tento postoj trošku funguje i proti menším zlozvykům, které nám nemusejí připadat tak hrozné. Zahodit papírek na chodník, nekoupit si jízdenku nebo seřvat kurýra za to, že přivezl špatný balík. Hezký svět se však dělá i malými kroky, nejenom těmi velkými.
Odkud vzešla inspirace?
Pohádky jsem intuitivně vymýšlela pro své děti a jejich kamarády. Jiným způsobem jsem se jim snažila říct, že chceme všechno, přitom má důvod, proč to všechno nemůžeme mít. Třeba si každý den nedopřejeme dort, ale jen jednou za čas, aby nám stále připadal speciální.
Jako dospělí už ten důvod chápeme. Moje děti ho nechápaly, nepřijímaly mé argumenty, že jim z přemíry sladkého bude špatně nebo že přiberou. Zjistila jsem, že děti baví, když jim někdo něco přímo nezakazuje, ale ukáže, k čemu jejich chování povede.
Byly vaše děti nejen podněcovateli příběhů, ale i jejich prvními čtenáři?
Ano. Příběhy jsem jim nejprve vyprávěla a pak jsem je zapisovala. V tištěné podobě si je tak se mnou čtou až teď. A pořád je baví. Je roztomilé, jak svým kamarádům hrdě vykládají, že jejich máma napsala knihu. Všem ji chtějí dávat.
Dostáváte reakce také od rodičů?
Dostávám různé reakce a vždycky mě potěší. Volal mi například můj táta, že knížku testoval na vnučce z druhé strany. Má čtyřletá neteř prý chtěla pořád dokola číst pohádku o chlapečkovi, který si už nikdy nemusel čistit zuby. Ptala se, jestli v tom případě opravdu změknou.
Líbí se mi, jak knížka žije v dětských životech. Odevzdala jsem ji totiž už před dvěma lety ilustrátorovi Matěji Růžičkovi a od té doby jsem ji trochu pustila z hlavy.
Na jakých pohádkách jste vyrostla?
Četla jsem všechno možné. Když jsem dopsala vlastní pohádky, vzpomněla jsem si, že jsem si oblíbila Paní Láryfáry od Betty MacDonaldové. Právě v té je pohádka o dětech, které se nechtějí mýt. Mají to dovoleno a ušpiní se tak, že se na nich udělá vrstvička hlíny a rodiče na ní zasadí ředkvičky. Asi ve mně dřímala inspirace touto pohádkou.