Článek
Stalo se vám někdy, že jste měl rozpracovanou osobnost, ale po pár hodinách rozhovoru jste zjistil, že to nebude fungovat, a knihu jste stopnul?
Samozřejmě se může stát, že se na něčem neshodneme nebo že to druhého přestane bavit. I proto knížku veřejně oznamuji až ve chvíli, kdy ji posílám do tiskárny. V tom jsem velmi pověrčivý.
Musím to ale zaťukat, nikdy jsem práci stopnout nemusel. S každým, s kým jsem se do tvorby knížky pustil, jsem ji dokončil. Všichni byli ukáznění.
Tuším, že za tím stojí pečlivá volba člověka, jehož příběh odvyprávíte. Jak je vybíráte?
S každým absolvuji úvodní nezávaznou schůzku. Kdybych na ní měl pochybnosti já nebo i druhá strana, do spolupráce bychom se ani nepustili.
Od všech chci vždycky slyšet, jaká je jejich motivace pro vznik knihy. Přitom je mi jedno, zda chce dotyčný předat své zkušenosti čtenářům, nebo se třeba jen vidět na obálce. Pokud motivaci má, vím, že to v polovině nezabalí.
Má motivace je jasná: poznávat zajímavé lidi, a hlavně zajímavé obory. Takové, o nichž víme, že existují, ale nemáme přílišné povědomí o jejich zákulisí.
Liší se motivace zpovídaných podle profesí?
Ani ne, spíš podle věku. Nejpřekvapivější pro mě byla motivace bývalé armádní psycholožky Heleny Sovákové. Chtěla, aby knížka byla užitečná a pomohla lidem, což mi do té doby nikdo neřekl.
A zrovna včera jsem dostal moc dojemný dopis od jedné paní. Nedávno odešla od manžela, který jí ubližoval, a pořád se trápila, jestli udělala dobře. „Vaše knížka mi dodala sílu,“ napsala mi.
Po řadě „alfa samců“ jste vloni dal hlas v podstatě neznámé ženě. Jak jste ji objevil?
Helena je velká kamarádka mého předešlého vypravěče, vyjednavače Adama Dolníka. Naši knížku nám dokonce křtila. Tehdy jsme se ještě moc nedali do řeči, nebyl na to čas.
Adam pak o Heleně tu a tam utrousil větu, že byla na misích v Iráku a Afghánistánu, že rodinám vojáků sdělovala, že se jejich syn nebo manžel nevrátí z války. Před čtrnácti lety také pomáhala s převozem přeživších velké nehody českého autobusu v Chorvatsku. Poskládal se mi o ní obrázek a věděl jsem, že bude ta pravá.
Řešíte teď genderovou vyváženost respondentů?
Hodně let jsem balancoval na hranici knižního pekla a na poslední chvíli jsem tu zatáčku vybral. Už předtím jsem ale knížku se ženou napsal. Byla jí biatlonistka Gábina Koukalová, dnes opět Soukalová, byť nepatří do mé aktuální série.
Co máte na mysli hranicí knižního pekla?
Dostával jsem poměrně dost ohlasů ve stylu: Á, zase další muž, kdy už konečně přijde žena? Nebylo to přitom tak, že bych žádné ženy neoslovoval. Několik mě ale z různých důvodů odmítlo. Jedna trvala na tom, že chce knihu naopak psát se ženskou autorkou. Roli hrálo i jejich nižší sebevědomí, pocit, že do mé série sestavené z mužů nepatří – samozřejmě zcela zbytečný.