Spisovatelka Katherine Webberová: Má největší láska je fantasy

Letadlem asi dvanáct hodin… Ale vy asi myslíte po tvůrčí stránce?

Tak ta byla poměrně dlouhá. Vyrostla jsem v Kalifornii, jak jste sama zmínila. V Londýně jsem byla poprvé v deseti letech, hned jsem se do něj zamilovala. V devatenácti jsem tam studovala ještě překladatelství z mandarínštiny.

Pak jsem vše studovala v Hongkongu, kde jsem žila nejdřív rok, následně jsem se přesunula zase do USA, abych se na čtyři roky vrátila do Hongkongu, poté jsem mimo jiné žila i na Maui, pak jsem si vzala Kevina – kluka z hongkongské rodiny, který se ale už narodil v Kodani, vyrostl v americké Atlantě, potkali jsme se v Hongkongu – a s ním jsem se před jedenácti lety usadila v Londýně. Je to dlouhé, co?

Ano, vždycky jsem se motala kolem knih. Studovala jsem nejen mandarínštinu, ale hlavně překladatelství, její převod do angličtiny.

Mluvila jsem dost plynule. V Hongkongu jsem se věnovala také podnikání, takže tam by to ani jinak nešlo. Ale mluvívám méně a méně. Už je to slabší.

Navíc doma komunikujeme anglicky. Manžel totiž vyrostl v kantonštině, která je od mandarínštiny dost daleko. Jediné, co umím z kantonštiny, jsou sprostá slova, taky si zvládnu objednat v restauraci…

Ano, protože to byla Wing Jonesová, která vyšla v roce 2017, záhy vyšla i v češtině, za což jsem velmi ráda. Od té doby jsem napsala, případně spolunapsala 24 knih.

Odmala jsem byla velká čtenářka. Když jsem se rozhodla, že začnu psát, zjistila jsem, že psaní pro teenagery mi bude vyhovovat. Dospívání je zvláštní čas mezi dětstvím a dospělostí.

Můžete v něm ještě snít, zažíváte mnohá svá poprvé: první polibek, první lásku, první zlomené srdce…, navíc čtenáři téhle věkové skupiny ještě skutečně knihy čtou a prožívají je, jsou nadšení. A jelikož se s nimi ráda bavím, mám ráda jejich reakce na své texty, young adult literatura byla pro mě přirozenou cestou. A ještě k tomu přidejte to, že i hodně dospělých tenhle žánr, knihy čte, jak vím z reakcí, které dostávám.

Některé ano. Konkrétně série pro mladší děti o dracích.

Princezny jsem psala s nejlepší kamarádkou, která je už taky mou švagrovou, Catherine Doyle. Stalo se tak poté, co jsem ji seznámila se svým bratrem, oni se do sebe zamilovali a vzali se… Společně jsme dělaly Korunní princezny, Prokleté královny, Planoucí koruny.

Začaly jsme s tím za covidu, v roce 2020. Každá z nás psala jednu postavu: ona Wren a já Rose, střídaly jsme se po kapitolách. A jelikož jsme obě dost organizované, probíhalo to vždy hladce a dost jsme se u toho bavily. S mým mužem je podobná spolupráce horší, tam se hádáme rozhodně častěji. Takto vznikala třeba již zmíněná dračí série. Ale jinak mám podobnou spolupráci ráda.

S Catherine to nejde, žije v Irsku. Hodně jsme si volaly, používaly dokumenty Google. Taky jsem za ní jela, byla u jejich rodičů. To jsme si poté u jednoho stolu sedly. Skvělé bylo, že jsem tam tím měla hlídaní pro malou dceru. Psaní pak jde mnohem líp.

Píšu hodně po nocích, takže piju hodně vody, i kávy. Tu připravuje můj muž, dělá ji skvěle, také jí rozumí. Ostatně pochvaluje si teď, jak dobré kavárny máte v Praze. Při psaní ovšem nepohrdnu ani čajem, k tomu si dávám hodně svačinek.

Našla byste tam hromadu knih, protože my je máme doslova všude. Nejsou v nich nutně jen nové knihy. Snažíme se mít přehled v tom, co vychází, i v tom, co je takzvaná klasika.

Já čtu pořád něco. Jen v momentě, kdy dělám první verzi své knížky, nečtu styl young adult a fantasy. Myslím si, že dobrého autora dělá dobrým, že hodně čte. Proto se ve vytížených chvílích soustředím třeba na historické knihy, i když největší má láska je fantasy.

Na první dobrou vám řeknu knihu Milana Kundery: Nesnesitelná lehkost bytí. Jinak bych jich chtěla číst více. Také jsem se na Světě knihy (pražský festival proběhl 15. až 18. května) ptala své překladatelky, které české tvůrce bych měla číst. Zajímá mě hlavně young adult, jak jinak.

Někdy píšu rychleji, jindy pomaleji. Třeba první verzi prvního dílu Korunních princezen jsme s Catherine dělaly čtyři měsíce. Dalších šest měsíců jsme ji editovaly. Ale dá se zobecnit, že je to celkově půl roku psaní, půl roku editací, práce v nakladatelství, než kniha vyjde.

Asi jde hlavně o dívky, protože ty zajímají romantické knihy, fantasy. Kluci četli naši sérii o dracích. Co mě ale těší, je, že mám čtenáře v celém světě. Tím se nechlubím, jen to shrnuju.

Snažím se o to. Žijeme v severní části Londýna, který je plný zeleně, lesů. Romantiku mám tedy spojenou i s dlouhými procházkami.