Článek
Jako systematická čtenářka čtu Formánkovy knihy pěkně popořádku. Stejně jako on jsem hodně v práci cestovala, souběžně s ním jsem se v určitou dobu vypořádávala s něčím, co zcela změnilo můj život.
V jeho případě šlo o druhý rozvod, ztrátu jistot v podobě manželské lásky. Krizi si rozhodl řešit jako poutník. S velkým dřevěným křížem se vydal ze svého domova až do Jeruzaléma, kde chtěl najít svůj klid. Záznamy z cesty vydával na Facebooku.
Také z nich jeho novinka čerpá. Jdete s ním a jeho přáteli přes několik zemí. Budete s ním sledovat rekapitulaci jeho ztrát, velkého kusu jeho života. V seznamu nechybí vzpomínky na dětství, rodinu, indonéský Siberut, závislost na alkoholu, ženách…
Máte-li – stejně jako já díky předešlým knihám – pocit, že ho tak „trochu znáte“, uvidíte ho z jiné pozice. Cestopis je plný mužské energie, k níž typově patří velké zadky a úvahy, proč „mě najednou přitahují dámy s pár kily navíc“. Doplňují ho milé ilustrace Dalibora Nesnídala.
Autor rekapituluje. Naplno si připouští, že jednou zemře, že to může být i brzy, a během 1300kilometrové pouti „zmoudří“. Což je emoce z jeho vyprávění, která se mi nejčastěji během čtení Zamilovaného poutníka vybavovala.
Za mě však nejde umělecky o jeho nejlepší knihu. Jako milovnice velkých příběhů si stále z nich nejvýše cením románového eposu Mluviti pravdu (2008), jež je i v divadelní podobě ještě k vidění ve verzi ústeckého Činoherního studia a Formánek v ní hraje.
V novince se spíš vrací kamsi do literárních začátků. K textům, jež psával v časech, než uvěřil v Boha. Jsou v něčem povrchnější, ale pro mě, ateistku, tím i možná uchopitelnější. Leckdy přesně vím, co zažívá. Taky jsem bloudila vysoko v Alpách.
Často jdu po zkratce, která je prodlužovačkou, hledala jsem a stále hledám odpověď na otázku: proč jsem tady. A stejně jako Formánek jsem pevně přesvědčená o tom, že hmotné statky jsou sice fajn, jenže důležitější je milovat, mít přátele a smiřovat se (ne)důstojně s osudem v momentech, kdy je to hodně tvrdé, sem tam na hraně lidských sil.
O přesně o tom kniha je. S protagonistou v ní sice dojdete „jen“ do Assisi (kvůli válce v Gaze se dál nedostane), ovšem litovat času nad jeho cestopisem spíš nebudete. Hlavně proto, že mu po poslední stránce dáte za pravdu v tom, že žít svůj skutečný život je to nejcennější, co můžeme pro sebe, pro ty druhé udělat. I když to občas hodně, hodně bolí.
| Josef Formánek: Zamilovaný poutník | |||
|---|---|---|---|
| Nakladatelství Gekko Publishing House (2025), počet stran 256 | |||
| Hodnocení: 65 % |
