RECENZE: Sam Holland nebere v thrilleru Odpočet smrti na nic ohled

Není to fér vůči čtenářům, kteří se z jakéhokoli důvodu k její novince, spadající do stejné detektivní série jako Kopírák, nedostanou. Stejně tak je možné si myslet, že to porušuje nepsané pravidlo o tom, že v detektivkách by měl být případ vyřešen jednou provždy, aby se mohlo v klidu vyrazit k dalšímu.

Současně je to ale takové překvapení, že ze Sam Holland dělá autorku ještě pozoruhodnější, než jakou byla před emisí nové knihy. A ona si čtenářské sledování zasloužila, protože ve svém žánru produkuje zdařilá díla.

Odpočet smrti je její čtvrtá kniha vydaná v češtině. Série začala v roce 2023 Kopírákem, pokračovala v následujícím roce Číslem 20, pokročila loňským Pánem loutek a vrcholí novinkou.

V ní je primárním tématem pomsta vzatá do vlastních rukou. Není to, pravda, nic originálního, odplata je častým nosným motivem či odrazištěm řady příběhů. Sam Holland na to ale jde zostra a tak trochu mimoděk ukájí představy těch, kteří nosí v srdci touhu potrestat zlo zlem. Že je to špatný postup, je každému průměrně inteligentnímu člověku jasné. Sam Holland k němu ostatně ani trochu nenabádá.

V Odpočtu smrti nepolevila ve své chuti popisovat zlo podrobně a detailně, čímž dělá z knížky čtení pro ty, kterým nebude mizerně při živé představě toho, co kupříkladu při popisu mučení nebo odhalování mrtvých těl v textu popisuje.

Je také nekompromisní ve snižování počtu postav, které se pro její příběhy zdají být důležité. Když na to přijde, nechá je padnout, na nějaký čas vyřadí ze hry kvůli zraněním, která jim v průběhu vyprávění prostřednictvím padouchů přivodí, anebo je prostě postaví mimo službu kvůli tomu, že to zapovídají policejní pravidla.

Kdyby své případy více vytahovala mimo dění v policejním sboru a sledovala je mimo zdi služeben, byl by svět zločinu zřetelněji rozdělen na persony dobré a zlé. Do toho se jí ale už v předešlých příbězích moc nechtělo a stále ještě nechce.

Sam Holland umí pracovat se slovem i čtenářem. Dávkuje mu napětí v takových porcích, aby při tom trochu tápal, těšil se na další dění a aby se nerozhodl, že už má toho vyčkávání dost. Jakmile to však vypadá, že je její vyprávění kapku ukolébávající, přijde rázný posun nebo rovnou zvrat.

Tuhle vlastnost si osvojila už v minulých knihách, vlastně hned v debutu Kopírák, který po svém vydání způsobil mezi milovníky napětí pozdvižení v nejlepším smyslu toho slova. To, že si ji zachovala i pro další díla, dokonce už jako poznávací znamení svého stylu, je dobré pro její knihy, renomé i čtenáře.