RECENZE: Z thrilleru Číslo 20 kane krev

Není to pokračování Kopíráka, přesto se některé postavy v obou příbězích překrývají. Spojitost je i v tom, že případ se přímo dotýká policejního sboru, v němž si tentokrát hledaný sériový vrah vybírá oběti. Jeho plán je přitom vcelku prostý. Dvacet mrtvých.

Na černé skládce je nalezen muž, jehož tělo už ohlodaly krysy a pustili se do něho červi. Pár metrů od něj policie objeví napsané číslo XII a nedaleko číslo XIV. Vše v tu chvíli začne nasvědčovat tomu, že mrtvol se mezi odpadky nachází více.

Tak začíná hon na sériového vraha, který má v tu chvíli naprosto konkrétní plán i velký náskok. Cesta k jeho slabinám existuje, leč vede přes bývalou manželku detektiva Adama Bishopa. Pro něj je to velmi osobní, citlivé a nepříjemné, jenže pokud se tím směrem ve vyšetřování policie nevydá, vraha nejspíš nenajde.

Hollandová nikoho nešetří. Nezáleží jí na tom, kdo je oběť a s kým jaké vazby má. Čtenáře nutně několikrát během čtení příběhu napadne, že ten či onen si tak krutou smrt nezasloužil. Jenomže to je teprve začátek, protože autorka bez mrknutí oka kosí i mezi klíčovými postavami. Na nikom jí nezáleží, je cíleně bezohledná.

Přes možný čtenářův odpor k takovému postoji je jasné, že pokud by ho Hollandová neměla, nebylo by Číslo 20 ve svém žánru tak fascinující. V ději přitom nezachází za hranu možného, všechny lsti a brutalita zapadají do stereotypů pachatele a postupně vykreslují jeho charakter.

O zvraty není nouze a takzvaných slepých vyšetřovacích uliček policie vymete také víc než dost.

Číslo 20 je thriller krvavý, zvrácený a děsivý. Napětí by mohl takříkajíc rozdávat. Každá nová oběť ve čtenáři aktivuje touhu zvědět, co bude dál, což ho u příběhu bezpečně drží až do poslední stránky.

Respekt zaslouží překlad Jana Jiráka, protože majitelům knihy dopřeje snadné a plynulé čtení, stejně tak grafická úprava české verze. Aniž bychom totiž knížku otevřeli, její design napoví, že stojí za to jí věnovat čas. Koneckonců to tak bylo i u Kopíráka.