RECENZE: Pamflet proti overturismu. Scarlett Wilková zve do poválečného Řecka

Spisovatelčino úvodní upozornění, že není radno se pokoušet dohledat dějiště její nové prózy, v sobě ukrývá smutnou skutečnost, která dnes rozdmýchává zlobu obyvatel turisticky exponovaných míst. Ti si oprávněně stěžují, že přijíždějících návštěvníků je už přespříliš a lokace pod jejich návalem postupně přicházejí o svou někdejší krásu a jedinečnost.

Někteří cestovatelé proti této zkáze bojují odstraňováním GPS souřadnic ze zveřejňovaných fotek a videí, které by jejich umístění odhalily, nebo tak, že se jimi na sociálních sítích vůbec nechlubí. Takto střeženým skvostem je i ostrůvek, na němž žije titulní postava románu.

Jak je u Wilkové dobrým zvykem, dívka přezdívaná Kri-kri, jejíž pravé jméno se nedozvíme, je náležitě houževnatá a paličatá. Seznámí nás s ní v závěrečných měsících druhé světové války, kdy coby šestnáctiletá přichází do jiného stavu se záhadným mladíkem z řecké pevniny. A s překvapením zjišťuje, že nečeká jen jednoho potomka, ale rovnou trojčata.

Dcera a dva synové se narodí v nejméně vhodnou dobu, kdy se země potýká s nedostatkem potravin, a tím pádem i hladomorem, a jejich otec za dramatických okolností zmizí. Pragmatické děvče nepřipravené na to stát se svobodnou matkou, s těžkým srdcem odevzdá oba chlapce bezdětnému movitému páru. Holčičku si ovšem ponechá.

Počáteční poněkud jímavá Sophiina volba funguje jako roznětka následujícího děje rozprostřeného do více než sedmi desetiletí. Autorka paralelně rozvíjí příběhy Kri-kri a jejích ztracených příbuzných, zatímco s rozuzlením mystéria okolo jejího osudového milence trochu zdlouhavě otálí až do samého konce.

Hrdinku se Wilkové povedlo zpodobnit jako plnokrevnou, živoucí Řekyni, která ráda dělá věci postaru a poctivě a jež se nedokáže smířit s přeměnou svého autentického rodiště na klientům úslužné továrny na peníze. Vedlejší postavy jsou po boku výrazné Kri-kri matnější a nedostatečně propracované, aby bylo možné porozumět jejich často pudovému chování.

Literátka nápadně usilovala o to stvořit především intenzivní příběh téměř až antické tragédie s nedozírnými následky zasazené do přitažlivých středomořských kulis, v nichž se již zabydlela. Její román však vlivem spíše chatrné vztahové dynamiky směřuje docela jinam.

Wilková dosti okatě oroduje za Řecko, potažmo celou planetu nepošramocenou masami lidí, kteří ji přímo či nepřímo plení svou neúctou a sobeckostí. Nakonec tak jde o lehce dýchavičný pamflet proti overturismu.