RECENZE: Hormony klesají, ale život nekončí. Na čtyřech začíná strhující sexuální osvobození

S literární tvorbou Mirandy Jennifer Grossingerové, která si zvolila umělecké příjmení July, se Češi seznámili před patnácti lety díky přeložené povídkové sbírce Nikdo sem nepatří víc než ty. V podstatě doteď se v tomto směru představuje svým krajanům. Doma je totiž slavnější coby filmová režisérka, scenáristka a herečka nezávislé scény.

Prózu Na čtyřech, jež se má dočkat televizní adaptace, vydala na prahu padesátky. Kromě zhruba stejného věku protagonistky z ní lze odpozorovat vícero podobností s jejím skutečným osudem.

V autofikčním díle se vypsala z perimenopauzy, tedy hormonálně náročného období před menopauzou, o němž se stále víceméně mlčí. Ohledává v něm také odcizení od dlouhodobého partnera a rizika, nebo opačně radosti, které s sebou takové rozhodnutí nese.

Hrdinku, jejíž jméno se nedozvíme, prostě pálí dobré bydlo, chtělo by se říct. Pokud jí ale čtenáři, respektive pravděpodobněji čtenářky, dají šanci, bezpochyby je odzbrojí srdečností, s jakou k nim prostřednictvím ich-formy promlouvá.

Potkávají ji ve chvíli, kdy vyráží autem z domovského Los Angeles do New Yorku, aby načerpala ubývající tvůrčí nápady. Shodou okolností však dlouhou cestu záhy ukončí hned na okraji kalifornské metropole, v pokoji zapadlého motelu, který si přetvoří k obrazu svému. Právě tam začíná i její vnitřní obrození, přičemž jako roznětka zafunguje výrazně mladší muž, který o ni projeví zájem. Jen v trochu jiném smyslu, než jaký by očekávala.

Soudě podle anotace, se počin může jevit coby další z řady erotických melodramat, která plní nejen knižní trh. July je však se svým dobrodružným textem o několik kroků před nimi.

V její nespoutanosti se těžko předvídá, co nachystala pro následující stránky, a početné zvraty v ději si téměř pokaždé dokáže logicky obhájit. Snad jen když se příběh pomalu chýlí k závěru, neudrží se a zbytečně překombinuje rozjeté linky.

Zatímco z hlavní postavy vykouzlila poutavou bytost, patrně díky tomu, že brala z vlastních zkušeností, u ostatních tu a tam zůstává spíše u náčrtů. Zejména hrdinčin nebinární potomek s plošším charakterem působí jako rozmar dnešní doby, kdy se striktní určování genderu u nedospělých jedinců pro někoho rovná, nadneseně řečeno, zločinu.

Budiž to spisovatelce odpuštěno, neboť prokazuje mimořádný cit pro psychiku, intimitu a takzvanou ženskost, ať už si pod tímto termínem vybavíte cokoli. Témata předává excelentním jazykem, v němž obratně prostupuje básnivé výrazy hanebnými vulgaritami. Výsledkem je rozpustilá, nicméně ukočírovaná jízda, u níž fyzický pohyb vlastně ani není zapotřebí.