RECENZE: Havla pokouší ďábel. Komiks se zavděčí hlavně mládeži

Ke vzniku knihy by se asi nenašel povolanější autor. Žantovský coby někdejší Havlův mluvčí a poradce, jenž byl kromě úzké profesní součinnosti i prezidentovým blízkým přítelem, o jeho odkaz dlouhé roky pečoval rovněž jako ředitel Knihovny Václava Havla v Praze.

Přestože se v některých publikacích věnoval také vlastní diplomatické a kulturní dráze, kupříkladu v předloňských memoárech S prominutím řečeno, Havlova osobnost mezi tématy jeho literární tvorby jasně převažuje. Letošní grafická novela ostatně vychází ze Žantovského vyčerpávající, téměř šestisetstránkové biografie, kterou úsečně pojmenoval Havel.

Knižní novinkou ale přibližuje jen několik málo měsíců v životě budoucí hlavy státu, jejíž odvážný čin se neobešel bez následků.

Mefistofelskou figurou v příběhu je vyšetřovatel Státní bezpečnosti, který během Havlova vyslýchání pronáší absurdity, třeba když jej osočuje z údajného intimního poměru s prominentní herečkou. Démonicky se svého Fausta snaží svést k morálně zkalené spolupráci, za niž mu na oplátku slibuje pokojné bytí.

„Čím to je? Když se člověk zahlédne v zrcadle, připadá si jako zločinec,“ cituje komiks útržek z Havlova deníkového zápisku, datovaného do února 1977, vedle asi nejpovedenější podobizny ztrápeného protagonisty.

Jislová, jež má na kontě pár komiksových cen Muriel, pro tento počin zhotovila trochu jinou, rozvitější estetiku, než na jakou jsme u této spíše minimalistické tvůrkyně zvyklí. Ačkoli na některých místech vrávorá na hraně karikatury, pomocí mnoha pozoruhodných detailů a proměnlivé barevnosti okének se kreslířce poměrně daří navodit výstižnou náladu i dojem nesmyslné doby.

Žantovský Havla v dialozích i monolozích rámuje sice coby nezpochybnitelného politického hrdinu, tu a tam ale tento víceméně jednostranný obraz kompenzuje jeho alkoholovými a milostnými eskapádami, především po boku hýřivého „Lanďáka“, tedy Pavla Landovského.

Jenže tím vším představuje notoricky známé skutečnosti, u nichž vyvstává otázka, zda je vůbec zapotřebí je znovu připomínat.

Pro čtenáře-pamětníky se nadto zdají být lehce nadbytečné medailonky vedlejších postav z řad chartistů. Na druhou stranu se jim musí přiznat, že jsou jako přehledy statisticko-evidenčního odboru Federálního ministerstva vnitra pojaté nápaditě.

K orientaci nicméně poslouží pravděpodobně jen mladší generaci. Nejspíš právě na ni autorský tandem své vcelku záživné a umělecky dobře uchopené, avšak po faktické stránce poněkud mělké dílo směřoval.