RECENZE: Čistá nula pro aristokratku Marii a smrtku

Spisovatel Evžen Boček patří k oblíbeným autorům nejednoho čtenáře, respektive spíš čtenářky. Náměty na knihy bere přímo v terénu, tedy na zámku Milotice, kde desítky let s rodinou žije.

Díky němu v češtině zlidověl termín muflon (turista), mnozí si rádi cvaknou ořechovky (jako jeho hrdinka, kuchařka Tichá), případně zatouží vidět literární zámek Kostka naživo. Z hlediska prodejnosti, zisku byly jeho romány pro vydavatele (Druhé město) vždy sázkou na jistotu. A to je celý problém celé série o česko-americké rodině, která zrestituovala v Česku zámek.

Díl od dílu, rok od roku je jasné, že někdo měl už říci: dost. Třeba jen proto, že se téma dávno vyčerpalo. Opakovaný vtip není vtipem, vulgarismus humor nezachrání a trefovat se do neziskovek, aktivistů, green dealu, mladé generace… už neletí. Tuhle agendu dávno přebrali někteří politici a vyhrávají s nimi volby.

Novou knihu nezachrání ani autorův nápad umístit děj na smrtelnou pohovku, kde zemřely oblíbené postavy z předešlých knih, ani hrobka, kde se Marie ukrývá před horkem a kde ji vyhmátne smrtka.

Jejich dialog, do nějž vstupují další a další nadpozemské bytosti, připomíná chaotické rozhovory stárnoucích bílých mužů, kteří nechápou současný svět, a tak na něj alespoň pořád nadávají. Pozitivní na knize je pak snad jen to, že vše stihnou probrat na 128 stranách.

A jak to celé s aristokratkou Marií dopadne? To vám s respektem k těm, kteří novelu čtou, nesdělím. Za sebe jen poradím: máte-li přebytečných cca tři sta korun (tolik kniha stojí), vydejte se místo její koupě raději do Milotic/na literární Kostku osobně.

Za podobnou cenu tam dostanete mnohem víc. Evžen Boček vám tam bude skvělým průvodcem, hostitelem, o čemž nikdo taky nepochybuje. Jen by si už měl najít jiné téma, stejně jako jeho nakladatel (případný, neboť Martin Reiner nedávno oznámil, že Druhé město končí).

Důstojně vydělávat na zavedené značce se totiž dá do té doby, dokud nezapáchá. A je přitom celkem jedno, zda její postavy právě (ne)žijí.