RECENZE: Fania Lewando. Zapomenutá hvězda vegetariánů

„Recepty, v kultuře?“ optal se mě podezíravě kolega, jinak hudební kritik, když jsem mu představila plán budoucích recenzí. „Ano, ale to není jen o vaření, kniha zachycuje v životě jedné pozoruhodné ženy tragický osud mnohých Evropanů, Evropanek,“ hájila jsem před ním publikaci Židovská vegetariánská kuchařka.

Ano, jsou v ní recepty, které můžete stále vařit, hlavně vám ale nabídne portrét dámy, k níž chodili v litevském Vilniusu na jídlo snad všichni, kteří něco znamenali, případně do města přijeli. Patřil k nim třeba slavný malíř Marc Chagall. A jestli na někoho sedí slovo průkopnice, tak ona – polská židovka z chudé rodiny obchodníka s rybami – jí skutečně byla.

Ve svých receptech dokázala spojit košer tradice a středoevropské menu, dokonale využít dostupné suroviny. V bezmasé stravě ostatně viděla budoucnost lidstva i možnost, jak dlouho zůstat zdraví. Osvětu vedla aktivně také ve svých příspěvcích v novinách.

Nejčastěji své pokrmy hostům servírovala právě ve Vilniusu, kde se s manželem Lazarem usadila někdy kolem roku 1919. Tedy záhy poté, co jim USA zamítly víza umožňující jejich vystěhování z Evropy.

Administrativní úkon, který omezoval příliv chudých, případně židovských imigrantů, je tehdy definitivně upoutal ve Vilniusu, v jehož centru, v domě poblíž hlavní vilniuské synagogy, si někde ve 30. letech otevřeli vůbec první vegetariánskou židovskou restauraci na starém kontinentu.

Ostatně metropoli se po staletí přezdívalo Jeruzalém Východu. Více než třetina tamních obyvatel se k judaismu hlásila. Lewando tak byla dlouho „mezi svými“, o zákazníky nouzi rozhodně neměla. I díky své slávě v letech 1936-1939, pak ještě vedle klasického podniku šéfovala vegetariánské kuchyni na zaoceánské polské lodi MS Batory pravidelně vyplouvající z Gdaňsku.

V USA nikdy nezůstala, což ji stálo v roce 1941 život (přesné datum úmrtí známo není). Tři roky před skonem však stačila vydat dobový bestseller, knihu, kterou mají nově k dispozici i čeští čtenáři.

Její smutný osud česká verze mapuje v úvodu plném fotek a informací, které vykreslují nejen ji, ale také dobu, v níž žila. Nabídne vám pohled do kosmopolitního světa, který leckdy ve střední a východní Evropě skončil s holocaustem (do nějž se v Litvě aktivně zapojili tamní nacionalisté).

Do češtiny publikaci z jidiš zdařile přeložily Alžběta Glancová a Karolina Kašeová, které také všechny recepty osobně vyzkoušely. Pro ty, co plánují podle ní vařit, přepočítaly původní míry na obvyklé gramy a dekagramy. Dodaly také užitečné rady, které neznalé čtenáře provedou světem košer tradic, které i v Česku upadly v zapomnění. Stejně jako kdysi slavná dáma a její kuchařka.