Holocaust, puč i turisté. Dramatické osudy pražského paláce Hrzánů z Harasova mění mladí a hudba

Historický palác patří Hudební nadaci Stadler-Trier, které Jan Stadler nemovitost odkázal. V březnu se v Salonu Celetná, jak se prostoru pro setkávání s hudbou a jejími výraznými talenty již několik let říká, konal koncert u příležitosti jeho otevření po rekonstrukci. Další proběhne 28. května, kdy tam vystoupí Trio Incendio.

Milovníci hudby přicházejí na akce pasáží, kde fungují obchůdky a galerie, ale vstup do uliční části domu ještě připomíná „koncerty v exilu“. Ty v něm nadace pořádala v minulých několika letech a poskytovaly jedinečnou atmosféru.

Každá židle byla jiná, svítilo se lampičkami, podlahy pokrývaly koberce z bazarů. Všichni si je skvěle užívali nejen proto, že setkání se konala po omezeních spojených s pandemií covidu.

„Koncerty v době před rekonstrukcí, které byly dost punkové, byly krásné, všichni tam cítili silného genia loci, ale tehdejší podmínky byly omezující. Nedalo se hrát nejen přes zimu, ale ani když byl studený podzim nebo studené jaro; prostor nešlo vytopit. Elektřina byla ve špatném stavu, akustika špatná, hygienické zázemí prekérní…. I když se to spoustě lidí líbilo, brali jsme to jako provizorní řešení,“ říká ředitelka nadace Magdalena Nováčková.

Sál při rekonstrukci získal potřebné akustické podmínky. Kromě pořádání koncertů by prostory nadace ráda nabízela mladým muzikantům i k natáčení profesionálních videí.

V prvním patře domu je také po předchozí dohodě přístupná rozsáhlá muzikologická knihovna. Cestou na koncert si mohou návštěvníci všimnout – tam, kde pasáž přechází do zadní části paláce – cedule Koncertní předsíň.

„Je to prostor, který pronajímáme třem neziskovým organizacím, jež se v souladu s naším posláním věnují podpoře výjimečných mladých talentů klasické hudby. Spolek Vážný zájem, Ševčíkův institut a Akademie komorní hudby prostor sdílejí, používají ho jako kancelář, zkušebnu i jako nejmenší koncertní síň – vejde se tam jedenáct posluchačů. Pořádají se tam občas ranní koncerty s kávou a croissantem, je tam krásná atmosféra. Je to vzájemně obohacující, my jsme rádi, že je tam máme, oni jsou zase rádi na hezké adrese,“ vysvětluje ředitelka.

Nicméně velké sousto má nadace ještě před sebou. Na rekonstrukci čeká celá uliční část domu v Celetné, pro niž připravují projekt architekti Marek Tichý a Magdalena Kurfürstová ze studia TaK Architects.

S ním nadace dlouhodobě spolupracuje, neboť studio má velké zkušenosti s rekonstrukcemi historických objektů.

„S výjimkou prvního patra je celá uliční část v dezolátním stavu. Tam plánujeme hlubokou rekonstrukci včetně všech sítí a rozvodů. Jsme ve stadiu, kdy je hotová studie, která byla součástí žádosti o stavební povolení,“ říká ředitelka.

Přestože prostory v pasáži, jež slouží malým obchůdkům a galeriím, jsou v provozu, potřebují podle ředitelky modernizaci také. Neodpovídají současným normám a nadace uvažuje i o zastřešení pasáže – záleží ale na názoru památkářů. Dům je kulturní památkou v samém centru tzv. Pražské památkové rezervace.

„Pokud by dostala prosklenou střechu, mohla by být vytopena, což je lepší pro komfort návštěvníků i obchodníků,“ připomíná Nováčková.

V kladné stanovisko památkářů doufá i v případě střechy. „Tento palác je výjimečný v tom, že jako jeden z mála na Starém Městě má plochou střechu. Moc rádi bychom ji zrekonstruovali tak, aby byla pochozí a příležitostně otevřená veřejnosti,“ doplnila. Nezbytností je podle ní také vybudování výtahu v paláci.

Při současné délce stavebního řízení Nováčková odhaduje start stavby na začátek roku 2027, rekonstrukce zřejmě zabere několik let. Náklady na ni ředitelka odhaduje na 100 až 130 milionů korun.

„Tyto peníze samozřejmě nemáme. Budeme se na to muset zadlužit na hodně dlouho,“ říká. Jediným zdrojem příjmů nadace je totiž právě historický palác. Ten má sice vzhledem ke svému umístění a dalším aspektům velký potenciál, ale jeho využití má umožnit právě rekonstrukce. Možnosti získání grantů na rekonstrukci jsou podle Nováčkové omezené, protože nadace je švýcarský subjekt.

„A to vždy každého překvapí. Je to jen proto, že náš zakladatel ve Švýcarsku skonal. Jelikož předmětem závěti sepsané ve Švýcarsku byla nemovitost v jiné zemi, bylo zřízení nadace komplikovaný proces. Trvalo to dva roky a zvládli jsme to díky excelentnímu právníkovi, který se dobře orientoval v mezinárodním právu. Řešili jsme plno věcí, třeba i to, že pan Stadler nikdy nepřestal být českým občanem, ale museli jsme to prokázat – jen to trvá měsíce,“ popisuje ředitelka časy vzniku nadace.

Hned po svém vzniku ale nadace rozjela své poslání – kromě stipendijních programů pro studenty klasické hudby s mimořádným talentem a koncertních příležitostí pro ně podporuje několik organizací, které samy vytvářejí projekty pro tuto cílovou skupinu. Na stipendiích nadace ročně poskytne jeden až 1,5 milionu korun.

„Vypadá to, že to není mnoho, ale myslím, že se s tím dá pomoci spoustě lidí, zejména, když jsou na začátku kariéry. Každých deset tisíc korun může hrát roli,“ míní.

Neocenitelnou pomocí pro mladé muzikanty je možnost veřejného vystupování. Kromě těch skutečně špičkových, kteří excelují v soutěžích a mají díky tomu nabídky na účinkování, je řada těch, kteří kromě akademické půdy nemají možnost veřejně hrát.

„Recitál v centru Prahy pro široké publikum, nikoli jen pro rodiče a pedagogy – navíc honorovaný –, je lákavá příležitost,“ uvádí ředitelka, která sleduje hudební soutěže, navštěvuje mistrovské kurzy a potenciální účinkující v Salonu Celetná sama vybírá.

Název Salon Celetná by pro budované místo ráda zachovala.

„Nevzešel od nás, přišel zvenčí. Někdo to tak pojmenoval, všem se to líbilo, tak se to ujalo. Chtěla bych, aby Celetnou někam posunul, povýšil. Sídlí tu vedle univerzita, je tady Divadelní ústav, Divadlo v Celetné, ráda bych, aby tu byla další instituce, která bude nositelem krásných hodnot,“ přála by si ředitelka a s úsměvem říká, že se během rekonstrukce nadace zřejmě načas opět uchýlí ke „koncertům v exilu“, protože svou činnost ani v tomto bodě přerušit nechce.