Článek
Krásovědu čili o kráse a umění napsal Palacký v roce 1820 a vydal ji naposledy o 52 let později coby součást sborníku Radhost. Samostatně však nikdy nevyšla.
„Vydáváme ji jako slavnostní knihu k jeho letošnímu výročí. Jde o filozofii krásy, kterou napsal v mládí, když žil v tehdejším Prešpurku (dnešní Bratislavě). V době, kdy byl zván do aristokratických salonů, kde estetika, krása a umění byly velkými tématy,“ popsala iniciátorka nápadu Lenka Šíchová.
Palacký nejprve studoval krásu asi ve 12 jazycích a pak začal formulovat vlastní myšlenky. „Hledá v díle odpovědi na to, co je krása, odkud se v nás bere, co je ideál krásy nebo také, proč některá díla zapadnou a jiná jsou tak geniální, že přetrvají v čase,“ uvedla s tím, že původně chtěl rodák z Hodslavic sepsat o kráse pět knih.
„Ve skutečnosti ale napsal jen dva díly a začátek třetího. A pak už se k tomu nikdy nevrátil, protože bylo důležité psát historii a tvořit dějiny našeho národa,“ pousmála se.
Kromě původního textu obsahuje kniha několik více než 200 let starých rukopisů a tzv. zrcadlový text, převod do současné češtiny od filozofa Ivana Chvatíka. „V té staré češtině by se to dnes asi nedalo učíst,“ objasnila Šíchová.
Upozornila, že Chvatík převedl text do současné češtiny tak výstižně a přesně, že nezměnil význam filozofie, ale zachoval v něm i hudebnost Palackého stylu. „Díky tomu zní srozumitelně pro všechny a stále krásně, jak si Krásověda zaslouží,“ uvedla a připomněla, že na knize spolupracovala také Univerzita Palackého, která provedla transkripci původního díla.
Krásovědu sepsal Palacký v ranném mládí, vydal ji až o půlstoletí později jako součást muzejního časopisu Radhost.
Chyběla mu slova, tak je vytvořil
„Palacký psal Krásovědu v češtině v době, kdy měla pověst jazyka prostých lidí: služek a podkoních. Vzdělanci tehdy mluvili i psali v němčině. Chtěl tak dokázat, že je dostatečně bohatým jazykem, kterým se dají vyjádřit i ty nejjemnější myšlenky o kráse,“ nastínila Šíchová.
Prozradila, že pro Palackého však nebylo jednoduché pojednání o kráse napsat. Chyběla mu slova, a tak si je musel vytvořit. „Radil se o tom třeba s Jungmannem nebo Šafaříkem, a tak se zpět do našeho jazyka dostaly slova umělec nebo vkus.“
Publikace, která vyjde za pár týdnů, nabídne i řadu zajímavostí. Například Palackého originální poznámku v původním rukopisu ve tvaru smajlíka či podpis cenzora.
„Uměleckou koncepci jsem navrhla tak, aby respektovala osobní vizuální estetiku Františka Palackého zakotvenou v jeho rukopisech z let 1819 a 1820. Ty obsahují spoustu pokladů. V knize používáme jejich faksimile a minimalistické ilustrace v citátové části tvoří jen to, co jsme našli v rukopisech,“ popsala a dodala, že kniha je vytištěna stejně jako originál na řemeslném papíru.
Unikátností pak je křišťálová kulička zasazená skrze obálku přímo do knihy. „Je to malé umělecké dílo, které funguje jako lupa,“ uzavřela autorka nápadu s tím, že kulička symbolizuje Palackého hlubší pohled na krásu.
Kniha Krásověda čili o kráse a umění vyjde v září v nakladatelství Oikoymenh v limitovaném vydání tisíc kusů a už nyní je v předprodeji.
