Článek
Na konci minulého roku mu vyšla publikace Zbytečná záhada, smrt Jana Masaryka. O ní i o dalších tajemstvích mluví její autor v následujícím rozhovoru.
Představuje pro vás smrt Jana Masaryka největší tajemství?
Pro mě je největší tajemství vždycky to, na kterém právě pracuji. Dá se říci, že pro mě byla jeho smrt poslední dva roky, kdy jsem se jí zabýval, opravdu top tajemstvím. Přede mnou jsou teď další témata. Například nevyjasněný osud ztracených insignií Karlovy univerzity. Myslím si totiž, že teď je jedna z posledních šancí dobrat se pravdy. Jsem přesvědčen, že insignie nebyly zničeny při náletu za Plzeň na konci války.
Nemrzí vás, že čtenáři čekali na konci knihy překvapení, a vy jste jim přinesl vlastně banální rozuzlení?
Šel jsem na to stejnou metodou jako v případě takzvaného Štěchovického pokladu. Shromáždil jsem úplně všechny dostupné informace i svědectví a hledal, kde se která vzala. Tato metoda umožňuje oddělit nesmysly od podložených informací.
Kolem Masarykovy smrti se toho nalhalo hodně. Zemřel totiž za podezřelých okolností ve velmi nešťastnou dobu. Záhadu odstartovali sami komunisti, protože o jeho smrti začali okamžitě lhát. A tím jsme se dostali do pasti logického úsudku. Lžou o jeho smrti, takže na ní mají podíl.
Jaké jsou největší mýty Masarykovy smrti?
Především vylhaná svědectví. Mnoho lidí v dobrém úmyslu pomoci pravdě přišlo s vymyšlenou konstrukcí, co třeba i někde zaslechli. Tyhle nesmysly pak zasypaly skutečné pravdivé jádro.
Kdo lhal nejvíc?
Určitě Vítězslav Kadlčák alias major Chlumský. Jeho umění prolhat se životem by vydalo na samostatnou knihu. Proti němu je Harry Jelínek, který prodal Karlštejn, břídil. Pak je tu třeba úředník ministerstva zahraničí Jan Bydžovský, líčící Masarykův byt tak, jak vůbec nevypadal. V čem je moje kniha, doufám, přínosná, že se mi snad podařilo definitivně tyhle nesmysly vyvrátit.
Jedna z posledních publikací v poúnorovém Československu pojednávající o Janu Masarykovi
Pracoval jste jen s variantami vražda, sebevražda a nešťastná náhoda?
Ano, ale některé moje názory se však časem posunuly nebo i změnily. Třeba ve své knize Největší záhady české historie z roku 2019 píšu, že se na jeho smrti nepochybně podílela další osoba. Tehdy jsem byl v zajetí své hypotézy. Vlastní hypotéza je největší nepřítel badatele. Po prostudování obsáhlého spisu se teorie vraždy rozplynula. Úplně nejdřív bylo nezbytné zjistit, jestli původní dokumenty z března 1948 nebyly komunisty zfalšované.
A byly?
Ve vyšetřovacím spisu není jediná stopa manipulace. Jejich pravost potvrdila dokonce i sama Státní bezpečnost, protože v 50. letech, když přešetřovala dnes už velmi dobře známé přiznání Jana Bydžovského k vraždě Jana Masaryka, k nim přistupovala jako k pravým.
Přešetřování trvalo déle než rok. Všichni funkcionáři, podezíraní z podílu na Masarykově smrti, byli v té době ve svých funkcích. Těžko by nechali vyšetřovatele případ tak dlouho volně zkoumat. Spis manipulovaný nebyl, jen se z něj ztratily některé dokumenty, v porovnání s jinými spisy z té doby dokonce méně, než bylo běžné. Ztratila se daktyloskopická i mechanoskopická zpráva a z fyzických stop nedopalky.
Zpráva doktora Teplého, který Masaryka první ohledal a mluví o vstřelu v týle, je také nepravdivá?
To je také definitivní nesmysl. V bytě se nenašly žádné krevní stopy ani po střelbě, ani po krvi, které by tam být musely. Navíc když bylo Masarykovo tělo vyneseno do bytu a položeno na postel a byli tam připuštěni jeho spolupracovníci, aby se s ním mohli rozloučit. Pokud by tam byla jakákoliv stopa spáchaného zločinu, nestalo by se to.
V knize se píše i o tom, že případ je spojen s vraždou prostitutky Otýlie Vranské v roce 1933. To je pravda?
To bylo svědectví typu jedna paní povídala. Ničím nepodepřený výkřik. Našlo se v jednom z dopisů, které chodily po vraždě Vranské mnoho let na policii.
Takže žádná vražda, ale nešťastná náhoda?
Neexistuje jediná stopa, svědčící pro vraždu ani pro přítomnost kohokoli na místě. To jsou jen ničím nepodložené řeči a vymyšlená svědectví. Navíc Masaryk nikomu nevadil. Komunisté ho potřebovali jako symbol demokracie ve vládě. A Rusové neměli důvod komplikovat Gottwaldovi převzetí moci. Demokraty ještě nestačil zradit. A jak tvrdí kriminalisté, bez motivu není vražda.
Prý vznikl i nějaký filmový dokument?
Ano, ten ale dělal badatel Jaroslav Čvančara. K případu Jana Masaryka mi řekl, že dokáže, že to byla vražda a že to byl trest za Masarykovu zradu demokracie. Vychází tedy z přiznání Jana Bydžovského. Já jsem už před rokem řekl, že pan Čvančara je na cestě natočit obrovský omyl. Bydžovského výpověď lze velmi snadno vyvrátit jako nesmyslnou a nemožnou.
V knize Bojovníci železné opony jste ukázal, že protikomunistický odboj byl větší než jen akce bratří Mašínů, že?
To je pravda. Ovšem na případu Mašínů si uvědomíte, jak dlouhé jsou stíny komunistické propagandy. Traduje se, že jeden z nich zastřelil neozbrojeného pokladníka. A při tom pokladník měl pistoli a stál proti neozbrojenému Mašínovi. Při přetahování o zbraň vyšel výstřel a pokladník byl nešťastnou náhodou zasažen. Naše dějiny pro mě nejsou to, co se stalo, ale spíše tím, na čem se dohodli autoři učebnic.
Na čem budete pracovat dál?
Tajemství, která mě zajímají, by vyplnila tak čtyři lidské životy. Neprozrazuji ale svá další témata, dokud nemám hotovo.
