Článek
Čau debile je román ukrytý do e-mailové komunikace mezi dvěma nepravděpodobnými spojenci: poměrně slavným spisovatelem Oscarem Jayackem, toho času nařčeným v kauze MeToo, a stárnoucí francouzskou filmovou hvězdou Rebeccou Latté, která je podle svých slov zvyklá být v záři reflektorů, kamkoli se vrtne.
Tito dva náhodní partneři se potkávají v kyberprostoru na základě Oscarova hejtu na Rebečin vzhled a kupodivu si zvládnou dopisovat na překvapivých 240 stranách. A do toho všeho vypukne celosvětová pandemie covidu-19.
Viníci
Zmíněná přestřelka je ale v knize problematizovaná na několika úrovních. Jinak by to nebyla Despentes, jejíž nejsilnější stránkou je schopnost vnitřního ztotožnění s naprosto nesourodými lidmi rozličných životních zkušeností.
Kniha přemosťuje hereččin hvězdný život plný drog i mužů a náročné postavení spisovatele ve středních letech, který se snaží něco se sebou konečně dělat na setkání anonymních narkomanů.
Příběh mnohokrát překvapí svou bezprostředností, sdílenými pocity a zkušenostmi nesourodých vypravěčů, ale i hlubokým zamyšlením nad světem, který je ovládán internetovými diskuzemi a nenávistí všech proti všem.
Příběh v neposlední řadě spoluutváří postava Zoe Katany, autorky feministického blogu, v němž poprvé pojmenuje Oscarovo sexuální obtěžování, kterému byla vystavena jako jeho redaktorka v nakladatelství.
Zoe využívá naštvanosti svého publika k posilování nenávisti vůči Oscarovi, dokud se tentýž internetový bůh nenávisti neobrátí proti ní samotné. To ji přivede k mnohem hlubší reflexi světa, v němž žijeme.
Kniha směřuje od covidového rozdělení společnosti až k pointě, která si v mnohém nezadá s „woke temnotou“ seriálů jako Euforie (2019). V první řadě pojednává o nemožnosti být jednotní – a to i v situaci, kdy máme stejné nepřátele a kdy největšími společenskými problémy jsou mocenská hierarchie a agresivita mezi muži i ženami. To, jak je naše pozornost od předmětu oprávněného hněvu unášena úplně jiným směrem, pulzuje knihou od začátku do konce.