Článek
Fakta o podniku manželů Škvoreckých jsou dostupná a známá, jde o zmapovanou historii. Ale z jistého úhlu pohledu to není historie uzavřená. Proč?
Značka Sixty-Eight Publishers existovala zásluhou nasazení právě a především paní Zdeny. Šlo se od titulu k titulu, neboť se permanentně nedostávalo peněz. Ne všichni exulanti produkci nakladatelství vítali. Salivarová-Škvorecká se musela naučit devatero řemesel, aby minimalizovala náklady. Její vlastní psaní šlo stranou.
Jistě, nikdo ji k tomu nenutil, byla to její svobodná volba. Ale vlastně ne zcela: cítila povinnost sloužit literatuře, kultuře. Obětovala se tomu. Tento postoj se dnes až tak nenosí. Obětovat se pro kulturu a umění se nyní bere spíše jako nedostatečná uvědomělost, jež nedohlédne systémové nedostatky státní péče. Odříkání prý nic neřeší. Správné je nárokovat si.
Jenže kdyby paní Zdena čekala na dotace, granty a vůbec podporu takzvaně od systému, nejspíš by žádné Sixty-Eight nevzniklo nebo by po pár vydaných titulech padlo. Škvorečtí byli stará škola v tom, že dát se na spisovatelsko-nakladatelskou dráhu pro ně znamenalo vědomí řehole, běhu na dlouhou trať bez záruky.
Kromě toho jejich nakladatelský podnik vyžadoval ještě něco: velkorysou službu druhým autorům a autorkám, empatii vůči různým poetikám a názorům. Škvorečtí nečinili „zásadní“ prohlášení, nýbrž neokázale činili.
