Článek
Ten případ se skutečně stal: parta mladých lidí z Los Angeles, která si říkala Bling Ring, vykrádala byty svých slavných sousedů. Všechno k tomu měli na dosah ruky, stačilo si na sociálních sítích zjistit, kdy není Paris Hiltonová, Kirsten Dunstová nebo Lindsay Lohanová doma, a pak zaběhnout na návštěvu…
Coppolová při obsazování poskytla velkou příležitost Emmě Watsonové vymanit se z postavy Hermiony
Povrchnost a nezřízená touha po sexy věcech od nejmodernějších triček přes značkové kabelky ke šperkům charakterizuje partičku čtyř teenagerek a jejich spolužáka Marka. Všichni jsou z takzvaných lepších rodin, mají všechno, co potřebují a chtějí, ale ty hvězdy, které bydlí hned vedle nich, mají víc: popularitu a zábavu. Proč to nemít také? A tak vyrážejí na noční tahy do prázdných bytů a tam se baví nejprve tím, že si zkoušejí šaty, boty i doplňky, a pak to, co jim nejvíc padne a nejvíc je uchvátí, odnášejí s sebou. V takovém outfitu se přece i oni ve svém prostředí musejí stát hvězdami…
Sofia Coppolová klade důraz nikoliv na pátrání a odhalení, ale na motivaci, okolnosti a souvislosti tohoto pět let starého případu. Nejde nijak do hloubky – ukazuje svět povrchnosti na jeho povrchu. Přesto se dotýká nejen samotného faktu loupeží, když ukazuje, že například podstatnou roli v tom, že parta mohla řádit relativně dlouho, hrála skutečnost, že také dost dlouho trvalo, než si okradené osoby ztrát vůbec všimly. Pohled na hory šatů a bot v bytě Paris Hiltonové, kde Coppolová natáčela, je více než výmluvný. Podobně i mediální zájem o delikventy a způsob, jímž s nimi novináři mluví, ukazuje, jak snadné je podlehnout známému „účel světí prostředky“, když chcete upoutat pozornost.
Autorka postavy nesoudí, jen ukazuje, jak snadné je propadnout iluzi, že co mohou mít mí sousedé, mohu mít také, že když oni mají všeho tolik, není důvod si něco nevzít. Ukazuje také, jak se lidé známí z obálek časopisů stávají součástí života teenagerů, kteří se s nimi konfrontují a zároveň ztotožňují.
Postavám filmu nepřijde ani na mysl, že sprostě kradou, a když jsou dopadeni, zajímá je především jejich vlastní publicita. A co hůř, v některých případech se totéž týká i jejich rodičů – pohled na jednu z matek, jak se díky obvinění své dcery „konečně“ dostala také před kameru a jak si to užívá, patří k nejsilnějším.
Coppolová při obsazování poskytla velkou příležitost Emmě Watsonové vymanit se z postavy Hermiony z Harryho Pottera a ta ji velmi dobře využila. Ostatní role dostaly začínající herečky, které se především typově dobře do svých rolí hodí.
To, že ve skutečnosti šlo vlastně jen o mnohačetné opakování téhož – vloupání do bytu, obdivné přehrabování, zkoušení věcí a pak útěk s kořistí, je bohužel patrné i na filmu. Sice trvá jen devadesát minut, ale přesto působí místy v onom opakování poněkud zdlouhavě. Byť se tento příběh asi nemohl odehrát nikde jinde než právě v Hollywoodu, přináší zajímavý pohled na některé rysy současné (nejen) americké společnosti.