Článek
Potemnělé album natočil dnes osmdesátiletý Cale s muzikanty o dvě generace mladšími. Na albu hraje jeho dlouholetý spolupracovník kytarista Dustin Boyer a bubeník Deantoni Parks.
Výraznou roli na něm hraje elektronika a smyčce, na cello hraje Matt Fish a na kontrabas Ian Walker. Na albu je i řada hostů, jako jsou Laurel Halo, Actress nebo Fat White Family.
Cale ukazuje, že má stále co říci a že se mu daří držet prst na tepu doby, neuzavřel se do svého světa, i když by mohl, a dále hledá nové podněty. Deska má místy až filmový charakter. Ve zvukomalebných Marilyn Monroe´s Legs se snoubí ambientní plochy s praskáním, glitchi a až gospelově pojatými vokály.
Vrstvy hlasů se objevují i chmurném v Not The End Of The World, která působí náladou zcela opačně, než jak se jmenuje. Everlasting Days evokují zpočátku experimentální soudobou hudbou ovlivněná alba z přelomu šedesátých a sedmdesátých let The Academy In Peril a Church Of Anthrax z konce šedesátých let, než se prosadí elektronický rytmus.
Album, jehož tesknotu umocňují smyčce, je o mizení, ať už dřívější podoby světa, kterou ničí války v Time Stands Still, nebo o odchodech, Moonstruck je věnován zpěvačce Nico a vzpomínán je i David Bowie, který se objevuje spolu s dalšími lidmi, jako je beatnický básník Allen Ginsberg, v klipu k Night Crawling.
V Noise of You zase Cale vzpomíná na zimu v Praze i rozhlasové vysílání na středních vlnách v šedesátých letech. V textech často reaguje na aktuální témata, jako bylo prezidentství Donalda Trumpa, pandemie covidu, násilí nebo brexit.
| John Cale: Mercy | |||
|---|---|---|---|
| Hodnocení: 90 % |