Článek
„Sám jsem začal lézt po padesátce. Stále zkouším limity svého starého těla,“ řekl na úterní besedě s novináři Jo Nesbø. Dodal, že Adama Ondru sleduje už řadu let, a když si měl kdysi vybrat, koho z Česka chce poznat, nezaváhal.
Jo Nesbø se těší na lezení s Adamem Ondrou a do Ruska už knihy neprodává
„Jen jsem nevěděl, že žije v Brně,“ podotkl. V souvislosti se svou literární novinkou prozradil, že vznikala během pandemie, ale některé náměty nosil v hlavě dávno před ní. Po skončení setkání poskytl Novinkám.cz rozhovor.
Byl jste ve škole dobrý v literatuře?
Pamatuju si, že jako malý jsem miloval psaní esejů. Když jsme měli esej typu: stojím v lese, tak jsem napsal deset stránek, nikdo se z lesa nevrátil živý. Takže když se ohlížím zpátky, přinejmenším jsem si psaní užíval. Nevím, zda moji učitelé byli ohromeni mojí představivostí, ale já jsem to miloval.
Můžete mi jmenovat spisovatele, kteří vás nejvíce ovlivnili?
Asi je těžké říci ovlivnili. Mohu zmínit ty, co jsem měl jako mladý rád. Patří k nim Mark Twain. Můj táta pocházel z Brooklynu a přivezl si k nám domů (do Norska – pozn. red.) knihy. Později jsem měl rád Bukowského, Dostojevského, Knuta Hamsuna, norského spisovatele…
Jo Nesbø s fanynkou
Ti byli velkými vzory. Pravděpodobně mě ovlivnili. Ale je vždycky těžké na jednoho ukázat, že mě ovlivnil v mém psaní… K těm vzorům patřil ještě namátkou Frank Miller, ale autorů, které jsem měl rád, bylo ještě víc.
Také jsem četla, že ve vaší rodině jste si vyprávěli příběhy. Stejné příběhy. O čem byly?
Nevím, nevím, zda vůbec o něčem byly. Byly spíše charakterově vystihující. Krátká vyprávění, která ukazovala směšné, rozporuplné, přirozené složky lidskosti. Jako malé dítě přesnou hranici, o čem byly, jednoduše nevnímáte. Vím ale, že byly v něčem vtipné, smutné, zajímavé. Měl jsem tyhle rodinné příběhy rád. Měl jsem na nich rád, že můžete vidět věci z různých úhlů pohledu. Byly to lidské příběhy.
Krysí ostrov a jiné povídky je vaše nová kniha. Kdy a kde jste ji napsal?
Některé příběhy jsem už nějaký čas měl v hlavě. Je těžké říci, kdy přesně vznikly. Knihu jsem ale psal za pandemie. Většinu povídek jsem tak psal ve svém bytě v Oslu. Neměl jsem s ní problémy. Běžně píšu rozhovor po kavárnách, na letištích, ve vlacích. Tady jsem měl šanci psát ve svém obývacím pokoji v Oslu.
V řadě povídek je hlavním tématem alkohol. Můžete psát a pít?
Ne, moc mi to nejde. Zkusil jsem to, ale nefunguje to. Alkohol, pití a psaní v mém případě nefunguje.
Bylo pro vás tedy těžké během pandemie zůstat doma a jen psát?
Ne, měl jsem to snadné. Tedy srovnám-li to s ostatními lidmi, s jejich situací během téhle doby. Mohl jsem zůstat doma a mohl jsem psát jako normálně.
Norský spisovatel Jo Nesbø
Nestěžuju si. Víte, najednou tu nebyly společenské povinnosti, měla jste omluvu, proč nepotkávat lidi. Možná to bude znít divně, ale izolace za pandemie mi chybí.
Celosvětově vás ale povídky neproslavily. Známý jste díky někomu jinému. Jmenuje se Harry Hole. Jaký příběh o něm máte nejraději?
Je těžké zase určit, která kniha je moje nejoblíbenější. Ale hodně osobní je pro mě The Redbreast (Červenka –pozn. red.). Je o mé rodině, o naší rodinné historii.
Je o Rusku? O 2. světové válce?
Ano.
Jak se váš otec vůbec dostal do německých jednotek, k Leningradu?
Vrátil se z Ameriky, kde žil a vyrůstal, aby bojoval proti Stalinovi. Byl hrdý Nor, zarytý antikomunista. Mámina rodina zase podporovala odboj. I to jsou dějiny.
Bojoval u Leningradu rok? Dva?
Asi tak nějak. Pak byl zraněn a převezen do nemocnice ve Vídni. Odtud se vrátil do Norska.
Součástí vašeho života vedle psaní, hudba i lezení. Proč jste se rozhodl vyrazit s Adamem Ondrou do českých, spíše moravských hor?
Jestli jste lezec a nechcete lézt s Adamem Ondrou, tak jste blázen… Byli jsme pár let v kontaktu kvůli mým knihám lezení. Byl tak laskavý, že mi odpověděl na několik otázek, které jsem k tématu měl.
Jo Nesbø představil v Praze svou novou knihu Krysí ostrov a jiné povídky.
Pak mě pozval do Česka, když vydával svou knihu. Jen já jsem v tu chvíli přijet nemohl. Ovšem dohodli jsme se, že až přijedu do Česka, vydáme se lézt společně. Takže polezeme ve středu.
Kdo vybral horu, na niž polezete?
To bylo na Ondrovi. Je poblíž místa, kde žije. A doma je v Brně, kam za ním jedu. Adam je na skály odborník. Určí, kam půjdeme.
Budete i na premiéře nového dokumentu v Brně, který je o něm?
Ano, budu.
Pojďme zase k literatuře. Norové a Švédi jsou v rámci literatury velmi oblíbení. Jak hodně podporují severské státy autory, spisovatele?
O Švédsku vám nic neřeknu, ale Norsko je pravděpodobně nejlepší zemí na světě, kde je dobré být spisovatelem. Myslím si, že kolem 150 až 200 spisovatelů beletrie jsou u nás autory na plný úvazek.
Norský spisovatel Jo Nesbø v Praze, úterní autogramiáda
Když jsem se ve Francii knihkupců, majitelů knihkupectví ptal: kolik máte francouzských spisovatelů v podobné pozici? A to je Francie, řekněme, patnáctkrát větší než Norsko, odpověděli: je to něco mezi patnácti až šedesáti. A jelikož je v Norsku tolik spisovatelů, je to asi důvod, proč norská literatura v posledních dvaceti letech ve světě tolik uspěla.
A znáte nějakého českého autora?
Ne! Vlastně ano, Milana Kunderu, samozřejmě. Teď jsem dostal i tipy na jiné české autory detektivek (v úterý se v Praze potkal rovněž s Michaelou Klevisovou a Jiřím Březinou – pozn. red.) Přečtu si je. Tedy pokud budou jejich detektivky přeloženy alespoň do němčiny. Ani moc nevím, zda byli nějací čeští autoři přeloženi do norštiny, zda tam vyšli. Vy ano?
Karel Čapek? Jaroslav Hašek? Naše První republika a její velcí spisovatelé.
Dobře. Díky za tipy.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Krysí ostrov a jiné povídky - Jo Nesbø, Levhart - Jo Nesbø, Nůž - Jo Nesbø, Sněhulák - Jo Nesbø, Policie - Jo Nesbø