Článek
Každoročně se do rodiště Aloise Jiráska sjedou stovky divadelních nadšenců, aby tam nejen přihlížely divadelním představením, ale také se divadlem prakticky zabývaly v seminářích a diskusních klubech.
Jaký byl tedy pětadevadesátý Jiráskův Hronov? Především mladý. Více než polovinu představení zahrály mladé soubory působící při základních uměleckých školách (z Liberce, Loun, Mostu) a další divadelníci z nich většinou vzešlí.
Hráli o sobě, nahlíželi přitom do budoucnosti, ale neopomněli ani minulost, často i bolavou, jak napovídalo třeba poetické pásmo o básníku Janu Zahradníčkovi v podání Dismanova rozhlasového dětského souboru. Všechna ta mladá představení se vyznačovala energií, hravostí a evidentní radostí ze hry. O budoucnost amatérského divadla je tedy bezpečně postaráno.
Téma žen a jejich postavení
Napříč dramaturgií letošního programu prolínalo téma žen, jejich postavení, snů, zklamání, vztahů s muži, často úzce propojené i s tématem tělesnosti, vnímání těla sebou i okolím. Dvojí inspirativní pohled na Maryšu bratří Mrštíků, Frielův Tanec na konci léta, Rudčenkové Norská žena, stand-up Iris, Modelka XXL, Brechtova Matka Kuráž, autorské inscenace everyBODY, My se deme mejt či TO. a další tituly včetně obou bloků tanečního a pohybového divadla ovládly dívky a ženy.
Náhoda, nebo téma ženskosti takříkajíc visí ve vzduchu? Vždyť divadlo odjakživa odráží život v jeho aktuální podobě a otázkách.
1 Tradičně u diváků zabodoval kladenský soubor V.A.D. vtipnou inscenací Vadí nevadí na téma upřímnosti v mezilidských vztazích.
I letos byly součástí programu takzvaně inspirativní inscenace profesionálních souborů. A i letos by bylo možné o jejich inspirativnosti diskutovat, mnohá představení amatérských souborů byla inspirativnější.
Ze zahraničních hostů se představily dva slovenské soubory, DISK Trnava a KD Stupava – Neskorý zber, oba s původními autorskými inscenacemi na téma rodiny a lehce absurdního pohledu na neuchopitelnost života a jeho jistot.
Je se čím inspirovat
Pětadevadesátý Jiráskův Hronov nebyl výjimečný, pokud toto nelze říci o každém z ročníků, protože každý je svým způsobem jedinečný. Předvedl amatérské divadlo v opravdu pestré podobě, od té tradiční až k hledání nových forem.
A jak v rozhovoru ve Zpravodaji konstatoval i prezident mezinárodní asociace amatérského divadla AITA/IATA, Velšan Aled Rhys-Jones, který na Hronov jezdí pravidelně, pokaždé je se čím inspirovat, ať už v loutkovém, studentském, činoherním či experimentálním divadle.
Takže je naděje, že se české amatérské divadlo se svou letitou a bohatě rozvětvenou tradicí dočká zápisu do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, jako se tomu již stalo v případě loutkářů.
