Článek
Režisér a teoretik divadla Jan Grossman ve své brilantní analýze Maryši z roku 1981 O výkladu jednoho textu vychází z teze, že nad skutečným dramatem bratří Mrštíků vítězí konvencionalizovaná představa Maryši vytvořená na základě množství interpretací. A vybízí k nezaujatému přístupu k textu, tedy k osobitému režijnímu výkladu.
Brněnský soubor Frgál na nitkách se rozhodně nenechal svázat ani textem bratří Mrštíků, natož pak jeho inscenační konvencí.
Jejich inscenace nazvaná Maryška si ze hry bere jen motiv závisti a malosti okolí, jež se mstivě vymezuje vůči jinakosti spojené s představami o životě, které překračují horizont vesnického obzoru.
Příběh dívky, jež před tím vším chce utéct do Brna, se odehraje za pomoci skleniček, z nichž Maryščina vinná sklenka vyčnívá nad ostatními na vysoké nožce. A to se neodpouští. Proto musí být skleněná Maryška důkladně vymáchána v lázni pěnivé vody i pomluv. Interpretace vlastně velmi blízká originálu.
Soubor prokazuje smysl pro jazykovou hravost, pracuje s množstvím intertextových odkazů, od Gogolova Revizora přes Hamleta až k světu amatérského divadla. Ale nakonec dojde i na slavné otrávení, ovšem nikoli Vávry. Závěrečná věta „Vyslechnout to, co ty, by mohlo člověka docela otrávit,“ směřuje opět k tématu střetu výjimečného jedince s okolím.
Loutkářská družina Poniklá, Tomáš Hájek
Tomáš Hájek z Bažantovy loutkářské družiny z Poniklé postavil do středu své inscenace Maryša Vávrová právě Vávru. V jeho verzi ovšem nemá mlýn, ale moštárnu, což souvisí se vznikem inscenace pro první uvedení na letošním festivalu Císařovy nové šaty, kde Maryša i jablka byly součástí zadání.
A vypráví příběh o Vávrově nešťastném manželství pěkně od začátku, prokládaje ho půvabnými reklamami na svou moštárnu. To vše skrze hravé loutkové divadlo a charismatický herecký projev v podkrkonošském nářečí.
Jestliže Jan Grossman mluví ve své stati o potřebě odvahy k osobité interpretaci textu, pak tuto kvalitu obě inscenace bohatě prokázaly.
Zároveň však – při vší originalitě – citlivě respektovaly smysl původní hry. Maryša zkrátka není folklorní skanzen, ale stále živý příběh oslovující diváky i po sto třiceti letech od premiéry.
Jiráskův Hronov pokračuje až do soboty a v hlavním i doprovodném programu uvede ještě několik desítek inscenací napříč druhy a žánry divadla.
