Článek
„V dětství jsem se naučila rým, který jsem říkala všem svým kamarádkám. Zněl: To byla dřina, než vznikla Kateřina. Má první básnička přišla tak, že jsem psala normální text, a když jsem si ho přečetla, všimla jsem si, že se v něm slova rýmují. To mi bylo třináct. No a před dvěma lety jsem začala dávat básně na Instagram. Poezie si mě zkrátka našla sama,“ vysvětluje.
Líbí se jí v ní jít rovnou k věci a příběh či myšlenku sepsat dostatečně ryze. Dlouhé básně ji nepřitahují.
„Měla jsem chuť psát i literaturu. Odradilo mě od toho ale to, že bych měla psát, co po mně chtějí jiní. Tolik jsem si nevěřila, i když sen napsat knihu mám odmalička,“ pokračuje.
Lidé od ní ovšem tu a tam chtějí napsat i básničku. Nejčastěji vtipnou, na svatbu. Párkrát to udělala, ale dnes už se tomu vyhýbá, protože vnímá, že je pro ni příliš složité vcítit se do myšlení lidí, které nezná.
Její básnická tvorba je velmi osobní. „Neberu to tak, že odhaluju svůj život, ale tak, že stejně všichni žijeme v podstatě stejně. Mám zkušenost, že to, co napíšu, si každý posluchač převede do svého života a vezme si téma, které se ho dotýká. Na první pohled se zdá, že v tom hraju velkou roli. Ve skutečnosti tak velká není. Napíšu sice báseň na základě svých zkušeností a pustím ji do světa. Ona si pak ale žije vlastním životem a mně je jedno, jak si ji lidé interpretují,“ říká.
Svojost má na kontě již dvě knížky a jedno album.
Raději než o radost básní o bolesti. Tvrdí, že veselé básně psát neumí, a když už nějakou v tom duchu skládat začne, obvykle se brzy dostane k vážnému pojetí.
„Mám to tak odmalička. Když jsem jako dítě kreslila, namalovala jsem krajinku, sluníčko, louku, stromy, ale nakonec jsem do toho celkem pozitivního obrázku měla potřebu domalovat něco černého nebo červeného. Věděla jsem, že původní záměr kazím, ale nemohla jsem si pomoci. A nemohu ani dnes. Asi mám v sobě sklony k depresím,“ svěřuje se.
Nadšený Leoš Mareš
Jakýsi polibek na zdárnou cestu českým šoubyznysem dostala Svojost od moderátora Leoše Mareše. Vyslechl její v pořadí čtvrtou instagramovou básničku s názvem Millenials, potěšila ho a pozitivně ji komentoval.
„Tu básničku sdílelo tolik lidí, že jsem musela vypnout telefon a odložit ho, protože jsem se toho zájmu vylekala. Leoš ji nejenom sdílel, ale pouštěl ji i ve své ranní rozhlasové show. Strašně mě to potěšilo. Leoše mám totiž ráda od dětství. Přečetla jsem si, že v den mého narození se ze slavných osobností narodili on a Dáda Patrasová. Kvůli tomu jsem si je oblíbila a začala je hájit před ostatními. Když se Leoš zmínil o mé básni, byla jsem šťastná. Nespala jsem, byla jsem v euforickém stavu a při něm jsem brečela. Vůbec jsem nechápala, jak se to mohlo stát. Byla jsem v té době nikdo, naprosto neznámý člověk,“ vypráví.
S Marešem se potkala v soutěži Česko-Slovensko má talent, ve které recitovala a on byl v porotě, a na letošním letním koncertě Marka Ztraceného, na němž účinkovala a Mareš se na ten poslední přijel do Plzně podívat.
„Řekl mi, že ho mé básně baví a vždycky ho dostanou. Poradil mi, abych si nic nedělala z lidí, kteří se mi vysmívají nebo mě shazují, a dodal, že se těší, až se budeme dál potkávat,“ prozradila.
Spojit její básně s hudebním doprovodem a nahrát je na album nazvané prostě Svojost (2025) napadlo před několika týdny Libora Červinku, dramaturga Fajn Radia. „Nevěděla jsem, do čeho jdu, ale on mě přesvědčoval, že to bude skvělé. Trochu jsem se toho bála, ovšem nakonec to dopadlo dobře. Já si vždycky pod recitaci svých básní hudbu pouštěla, ale teď má každá svou melodii,“ dodává ještě.
Kromě alba vydala dvě sbírky básní, Millenials (2024) a Znamení (2025). Jezdí na autorská čtení, teď už s klavíristou, jenž ji doprovází, a věří, že ji chuť tvořit básně a hledat pro ně hudbu, třeba i původní, jen tak neopustí.
„Ještě se mi nestalo, aby na mém čtení někdo nebrečel. Těší mě, že lidem, kteří tam sedí v místnosti s dalšími, proudí jejich emoce při poslechu mých básní ven,“ uzavírá Svojost.
