Článek
V roce 2008 jste na festivalu Bohemia JazzFest vystoupili poprvé. Jak se vám na něm líbilo?
Patti: Toto je naše třetí návštěva akce. Ty dva ročníky, které jsme absolvovali, se nám moc líbily. Nicméně nutno říci, že nám připadaly trochu krátké a hektické. Letos navštívíme tři města a vždy budeme vyjíždět z Prahy. Dostaneme tak možnost se trochu zastavit a konečně ji poznat více. Z toho máme velkou radost.
U jaké příležitosti jste se v roce 1978 v San Francisku setkali?
Patti: Seznámili jsme se v nově vznikající kapele. Já se tehdy již věnovala zpěvu a tenkrát se mi ozval jeden bubeník z Velké Británie, který přijel do San Franciska s ideou založit kapelu. Tuck v té kapele už působil. Od prvního momentu, co jsem slyšela Tucka hrát, jsem obdivovala jeho styl. Nicméně hudba, kterou kapela hrála, se mi příliš nelíbila. Byla jsem tak ráda, když se po dvou měsících rozpadla a my se mohli posunout dál.
Tuck: Oba jsme tehdy během prvních pár vteřin cítili, že jsme nalezli hudebního partnera.
Patti: Bylo to především hudebně-romantické setkání. Já nebyla zvyklá scházet se s kolegy z branže. Nicméně z nás dvou se velice rychle stali dobří přátelé a nakonec i životní partneři.
Původně jste hráli v několika skupinách, které se soustředily na coververze skladeb rokenrolových skupin. Co vás přivedlo k tomu, věnovat se jazzu?
Patti: Podle mého názoru je to přirozený vývoj pro každého hudebníka. Myslím, že kdokoli, kdo se věnuje hudbě, se nakonec dostane k jazzu. Já se věnovala nejrůznějším stylům, gospelu, soulu a podobně. Ale jazz jsem už v útlém věku poslouchala, vyrostla jsem na něm.
Tucku, vy jste původně hrál na klavír. Proč jste se rozhodl pro kytaru?
Tuck: Ano, nejprve jsem hrál na piano. S kamarády na střední škole jsme však založili kapelu a jediné místo, kde jsme mohli hrát, byla garáž. V ní nebylo možné, abych hrál na klavír. Bylo to období, kdy byli populární například Beatles nebo Chuck Berry. Možná to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl právě pro kytaru.
Jakým způsobem se vzájemně inspirujete?
Patti: Mám velice ráda Tuckův styl hraní na kytaru. Jsme spolu více než čtyřicet let a já jeho styl stále obdivuju. Fascinuje mě úplně stejně, jako když jsem ho slyšela hrát poprvé.
Tuck: Za svůj život jsem hrál se spoustou zpěvaček a mohu říct, že Patti je zdaleka nejlepší. Je nezbytné, abychom ve chvíli, kdy společně vystupujeme, byli stoprocentně přítomni. Pro oba je to intenzivní zážitek. Prožíváme pocit naprosté sounáležitosti.
Jak vnímáte živé vystupování oproti nahrávání skladeb ve studiu?
Patti: Skládám hudbu moc ráda, mám neustále spoustu nápadů. Myslím, že jedním z důvodů je, že jsem hrála na housle a mám rozvinutý hudební sluch. Ale živé vystupování je něco jiného. Právě při něm nabývám pocitu naprostého splynutí s publikem a moc si to užívám. S Tuckem nikdy nehrajeme žádnou skladbu dvakrát. Mohli bychom, ale pro nás je daleko přitažlivější improvizace. Té jsme otevřeni vždy.
Tuck: Improvizace je pro nás konverzací mezi lidmi, kteří se mnoho let znají a rozumějí si.
Tucku, vaše neteř Annie Clark působí jako zpěvačka a vystupuje pod uměleckým pseudonymem St. Vincent. Zajímala ji hudba už v mládí?
Tuck: Vždy byla velice talentovaná. Vzpomínám si, že když jí bylo patnáct, pouštěli jsme jí nejrůznější nahrávky a ona muziku už tehdy intenzivně prožívala. Výjimečné bylo, že už v tak mladém věku měla uměleckou vizi a pohled na věci.
Minulý rok jste se společně s ní vydali na turné Fear the Future.
Patti: Bylo to úžasné. Nejprve jsme se tomu smáli a ptali se jí, jestli to myslí vážně. Ale nakonec to byl opravdu skvělý zážitek. Publikum bylo mladé a říkalo nám teta Patti a strejda Tuck.
Tuck: Byli jsme na turné asi dva měsíce. Poté Annie navrhla, ať přijdeme do studia, že bychom mohli nahrát album. Původně bylo v plánu vytvořit něco jako album pro děti. Nakonec jsme od tohoto nápadu upustili a album bude obsahovat skladby, které ocení nejen dětské publikum. Jeho nahrávání bylo velice intenzivní, jelikož jsme ho natočili během dvou dní.
Patti: Letos by mělo kromě dětského alba se St. Vincent vyjít také jedno naše.
Co máte ještě v plánu?
Patti: Jakmile skončí turné, vrátíme se domů. Tam nás čeká dokončení několika nahrávek. Máme rozpracovaných několik projektů. V listopadu se vrátíme do Evropy a vystoupíme například v belgickém Bruselu nebo v německých Drážďanech.
Tuck: Jelikož máme nahrávací studio přímo v domě, často v něm trávíme celé dny a vůbec nevycházíme ven.
Jak trávíte čas, pokud se zrovna nevěnujete muzice?
Patti: Rádi čteme. Já miluju i staré filmy. Také máme psa. Ale jsme především neustále na cestách a hrajeme.
Tuck: Jsme velice šťastní, že naše hlavní záliba je zároveň naším povoláním. Pokud bychom měli více volného času, věnovali bychom ho muzice. Jednou jsem spočítal, že přibližně osm procent našeho pracovního času trávíme hraním a zbývajících dvaadevadesát procent je organizování všeho kolem. Určitě bychom si přáli mít více času na hudbu jako takovou.