Článek
Co nelze filmu upřít, je o to víc dojemná, oč marnější upřímnost zúčastněných. Impulsem byla televizní 13. komnata Ladi Kerndla, kterou natočil Vlastimil Šimůnek, a poté oba podlehli touze natočit celovečerní film s Kerndlem v hlavní roli.
Šimůnek vymyslel příběh jazzmana Františka, jenž většinu života prozpíval na zaoceánských lodích a kterého po dceři, která utekla před jeho zarputilou snahou udělat z ní zpěvačku, opouští i manželka. Ta má zase plné zuby čekání na to, kdy a v jakém stadiu opilosti se přivalí k teplé večeři.
František se tedy vydává nejprve po stopách mládí a pak do českých vesnic v rumunském Banátu – hledat dceru, která tam učí děti. Šimůnek spojil neslučitelné: první část je rádoby psychologickým příběhem o sklízení kyselých hroznů, které hrdina léta pěstoval, a poté se mění ve vlastivědné putování s dlouhými zastaveními u mnoha sponzorských příspěvků.
Vrcholí jako národopisný snímek o životě lidí v místě, kde vzduch je tak čistý, lidé udržují tradice a fyzická práce do hloubky očišťuje duši. Celá cesta je navíc lemovaná mudrováním, kdy z plátna padají slova jako „manželky odcházejí a přicházejí, ale děti zůstávají,“ případně „co má člověk prožít, to prožije“. Příjezd k Dunaji je ohlášen větou „to je Dunaj“, a „jak přišli Češi do Banátu“ se dozvíme z dopisu, který odtud píše hrdina kamarádovi.
Film je hojně prokládán amatérskými záběry Ladi Kerndla z jeho skutečných cest, ale to nevadí. Amatérsky natočený je totiž celý film, o hereckých výkonech nemluvě. Laďa Kerndl ani Pavel Bobek v roli jeho kamaráda prostě nejsou herci a je to vidět od první chvíle. Snímání autentických obyvatel Banátu tak paradoxně působí docela organicky.
Jenže Ostrov Svaté Heleny měl být profesionální hraný film, za jehož návštěvu diváci zaplatí vstupné. Místo toho je kombinací rozbitého dokumentu o Kerndlovi, který je logicky nejpůsobivější v záběrech z baru, když „František“ zpívá, nedůsledného dokumentu o Banátu a amatérského hraného filmu.
Upřímnost k profesionální práci nestačí – a nejen ve filmu. V českých podmínkách si ale v poslední době (Babička, Tacho) bohužel musíme zvykat, že kdokoliv si cokoliv natočí, najde také distributora a dostane to do kin.
