Článek
Dalším potvrzením je seznam účinkujících, který rok co rok přináší nejvýznamnější a nejváženější jména daného žánru především zpoza oceánu. První festivalový večer proběhl v pátek a na bluesovou nadílku našla inkognito cestu i první dáma, šumperská rodačka Eva Pavlová.
Z pestré nabídky úvodního večera připomeňme rockově našlápnutou formaci Beaux Gris Gris & The Apocalypse s neworleanskými hudebními kořeny a okouzlující zpěvačkou Gretou Valenti.
V Londýně usazená původem italská kapela Cinelli Brothers zase strhla přítomné velmi komunikativní muzikou na pomezí blues a zvonivého folk rocku.
O finále se před tradičním jam sessionem postaral reprezentant chicagské scény Selwyn Birchwood s hostující zpěvačkou Carly Harvey. Předvedli poctivé těžkotonážní vystoupení ovšem pevně ukotvené v jistotách blues.
Sobotní večer započal ve slovenském duchu dvojicí přesvědčivých kapel Kiero Grande a syrově bluesrockových Beans & Bullets. Ortodoxní fanoušky asi poněkud zaskočil zpívající kytarista Rett Smith. Pouze ve dvojici s bubeníkem by se jistě neztratil ani na hardrockovém, možná i metalovém festivalu.
Cinelli Brithers publikum strhli k reakcím
Daleko tradičnější byli pak američtí GA-20. Finále večera se pak odehrálo v dámském duchu. Elegantně bluesrocková Sari Schorr potěšila třeba procítěným coverem písně Ready for Love od Bad Company a kytarovým mistrovstvím okouzlila bluesrocková diva Joanna Connor.
V neděli odpoledne se v Šumperku slavilo. Po krátkém vystoupení suverénní tamní studentské formace Kytara Šumperk přivedl na jeviště zanedlouho pětasedmdesátník Ondřej Konrád svou muzikantsky luxusní partu, aby s ní vystřihl výtečný narozeninový koncert a dočkal se i zaslouženého dortu.
Pomohli mu fanoušci
I nedělní večer byl opět doslova nabitý kvalitní muzikou a atraktivními jmény. Zmiňme alespoň expresivní britskou blues funksoulovou hvězdu Alici Armstrong či poctivě bluesovou americkou osobnost Marka Hummela, zpěváka a hráče na foukací harmoniku s neméně zvučným kytaristou Ansonem Funderburghem. Zábavnou a lidově veselou podobu blues pak nabídli rakouští The Lettners Combo.
Naprostým vrcholem se ovšem stalo vystoupení amerického zpívajícího kytaristy Waltera Trouta. Čtyřiasedmdesátiletý hudebník má za sebou opravdu přepestrý život. A to jak na dráze hudební, například díky dlouholetému působení u Johna Mayalla, tak v poloze osobní.
Před jedenácti lety překonal fatální onemocnění, a to i díky nemalé finanční sbírce oddaných fanoušků, která pomohla financovat nezbytnou operaci. Má tudíž ve svých bluesových skladbách o čem vyprávět a činí tak velmi přesvědčivě a razantně. V závěrečné bluesrockové smršti mu vypomohl i jeho syn Jon, na něhož je očividně a právem hrdý.
