Článek
Jak moc vás ovlivnil hot jazz dvacátých let a to, jak si jeho představitelé upravovali známé melodie z jiných žánrů?
Vždycky jsem miloval raný jazz. Máme i aranžmá písně Louise Armstronga Cornet Chop Suey z roku 1928, které jsme nikdy nehráli v Evropě. Možná na něj dojde tentokrát. Na našem albu Theatre and Dance je taky pár kousků, které jsem napsal pro adaptaci hry Mae Westové Sex a jsou hodně v tomto stylu, i když samozřejmě pokroucené v duchu Sexmob.
Budete hrát i nějaké covery, protože si mnoho lidí pamatuje vaše úpravy témat z bondovek nebo melodií Nina Roty z Felliniho filmů?
To děláme vždycky. Při posledním koncertu v Praze v Jazz Docku jsme hráli kus od Coldplay poprvé s novým intrem. Publikum úplně šílelo.
Jak důležité bylo pro vás a váš vývoj hrát tato témata v novém pojetí?
Sexmob to pomohlo vytvořit vlastní identitu a umožnilo to posluchačům porozumět specifickým způsobem instrumentální improvizované hudbě. Dává jim to vhled.
V Jazz Docku jste hráli loni. Přijedete s jiným repertoárem?
My nemáme daný repertoár, hrajeme to, co má smysl pro publikum a sál. Když hrajeme 30 let spolu, máme hodně písní. Z turné jsem nadšený, protože Tony Scherr bude hrát na elektrickou basu značky Höfner (nedávno prodělal operaci ramene – pozn. red.). Před patnácti lety jsme změnili zvuk kapely a Tony přešel z kontrabasu na höfnerku, ale před pěti lety se ke kontrabasu vrátil. Máme tedy dvě alba a plus další materiál, který nebyl nikdy hraný na höfnerku. A mám taky nějaké nové skladby, které se dosud nehrály, takže to bude úplně nová zkušenost pro nás i pro publikum.
Doprovázeli jste Laurie Andersonovou. Jaká s ní byla spolupráce, když se její hudba liší od té vaší? Změnila nebo rozšířila váš přístup k hudbě?
Práce s Laurie byla velkou lekcí svobody a disciplíny. Její hudba je velmi specifická, ale vždycky flexibilní. Hodně jsme se toho naučili o zvláštní kráse smyček. Repetice je silná.
Jak moc vás ovlivnilo hraní s Lounge Lizards herce a saxofonisty Johna Lurieho?
Hraní s Johnem a Lounge Lizards ve mně změnilo úplně všechno, zejména sílu důvěry ve vlastní imaginaci i to, jak groovy (drajv – pozn. red.) a silné melodie mohou pohnout publikem a taky jak mluvit k posluchačům. Protože jsem měl na starosti aranžmá Johnovy hudby pro kapelu a filmy, tak jsem se toho od něj hodně naučil.
Hrajete na snižcovou trubku, která umožňuje snadno hrát mikrotóny. Uvažoval jste někdy o tom, že byste skládal pro trubku ve čtvrttónech?
Právě jsem si koupil velmi vzácnou čtvrttónovou trubku Dona Ellise a budu pro ni psát čtvrttónovou hudbu. Hudba Sexmob se snižcovou trubkou je však mnohem nuancovanější. Veškerá hudba se zabývá mikrotóny. Pokud si poslechnete naši poslední desku The Hard Way, můžete je slyšet v té nejpokročilejší podobě.
Co pro vás znamená židovská kultura, když jste nahrál čtyři alba v řadě Diaspora?
Židovská tradice představuje naprostý základ mé společenské a kulturní DNA. Nemůže být oddělena od ničeho. Na druhou stranu nejsem věřící, kromě toho, že uctívám Duka Ellingtona a Counta Basieho.
Sexmob
Newyorský kvartet Sexmob založil v roce 1996 hráč na snižcovou trubku Steven Bernstein působící v Lounge Lizards. Dalšími členy se stali saxofonista Briggan Krauss, basista Tony Scherr a bubeník Kenny Wollesen. Soubor byl spojen s jazzovým klubem Knitting Factory, který mu vydal první dvě alba. Soubor je známý svými neotřelými úpravami známých písní, ať už jsou to filmové melodie, nebo rockové skladby od The Rolling Stones či Paula McCartneyho.
