Tvorba pro děti nesmí být hloupá, říká šéf kapely Kašpárek v rohlíku

Hlásí, ovšem podle mých informací to dělají tajně. Ale abychom si to ujasnili, bejbypank není jen hudební žánr, je to životní styl. Nemusí to proto být jen muzika. Existují bejbypankové knížky, divadelní představení i videa.

Mám rád, když dítě v člověku žije napořád, i v době, kdy je už dospělý. Kašpárek v rohlíku nedělá jen zábavu pro děti, dělá ji pro celou rodinu. Nejsme dětský koutek, do kterého rodiče strčí dítě a jdou jinam.

Cílíme přitom i na sebe. To, co děláme, nás totiž moc baví.

Jasně. Navíc nám to v posledních letech začalo přinášet nové zážitky. Občas se nám stane, že na koncert přijdou dospělí lidé, kteří už chodí do práce, a užívají si ho stejně jako děti.

Potom se s námi přijdou vyfotit a říkají, že na nás chodili jako děti se svými rodiči, bavilo je to, a proto chodí dál, i když už děti nejsou a vlastní ještě nemají.

Když jsme letos hráli ve velkém stanu na festivalu Rock for People, byl plný, všichni zpívali a tančili a v publiku bylo tak málo dětí, že by je člověk spočítal na prstech jedné ruky.

Jejich zájem. Mnozí z nich mi dokonce volali a říkali, že by s námi chtěli zpívat a hrát. Víte proč? Protože měli malé děti, které na koncerty vozili. Ty tancovaly pod pódiem a poslouchaly, jak jejich rodiče vystupují s možná nejlepší kapelou, jakou kdy viděly.

Protože nemají čas. Všichni mají své hlavní projekty a s nimi koncertují. Problém byl i v tom, že jsme přijeli do nějaké menší obce a lidé se nás tam ptali, kde je pan Koller nebo další. Špatně se to vysvětlovalo, takže jsme se postupně dostali do stavu, kdy se z Kašpárka v rohlíku stala regulérní kapela. Počet členů se sice mění, je nás někdy až čtrnáct, ale už to není projekt, nýbrž skutečná skupina.

Osobnosti, o kterých jsme hovořili, si s námi ještě občas zazpívají. A někdy se s některými potkáme na letním festivalu, kde hrají před námi nebo po nás, a přidají se k nám.

Hlavně nesmí být hloupá. Jsem přesvědčen o tom, že by tvorba pro děti neměla být jiná než pro dospělé. Když před dítě položíte opravdové kladivo a umělohmotné dětské, vybere si opravdové. Nemělo by platit, že písně pro ně budou průměrné. Musí být z pohledu tvůrce dokonalé.

Při našem vystoupení na festivalu Kefír v Kačině u Kutné Hory přijela policie, zatkla našeho manažera a odvezla ho na výslech.

Dostal jsem skvělý nápad. Přetextoval jsem českou státní hymnu na hymnu Kefíru a rozhodl se ji zazpívat spolu s dětmi. Říkal jsem si, že hymnu rozhodně nehanobíme, naopak by díky tomu mohla být dětem bližší. U vstupu na festival dostali diváci brožurku s textem a pak se zpívalo.

Bohužel jsem se přepočítal. Během koncertu přišlo udání, podle kterého jsme hanobili státní symbol. Nakonec se to vysvětlilo, ale příjemné to nebylo.

Festival vznikl proto, abychom z blbin, které jsme dělali v kapele Kašpárek v rohlíku, neexplodovali. Pro další naše bláznivé nápady jsme si vymysleli akci, která už má tradici. Letos nás čeká jedenáctý plnotučný ročník. Ty neplnotučné se konaly v době covidu-19, kdy proběhly s dobovými omezeními.

Kromě Kašpárka v rohlíku letos zahrají The Tap Tap, Fast Food Orchestra, The Atavists, N.O.H.A., Vanua2, Iva Marešová s kapelou Razam, Márdi nebo nizozemští Blaas of Glory se svou street performancí, divadelním happeningem a hudební parádou.

Areálem projde průvod kejklířů a pouličních umělců, děti mohou spočinout v postelích s nebesy při čtení pohádek, vyrobit si ze speciální hmoty hovínko, projet se popelářským vozem, pokreslit opravdové auto a užít si spousty další legrace.