SEX, STORY, ROKENROL: Layne Staley z Alice In Chains se předávkoval v ústraní. Našli ho po čtrnácti dnech

Skupina Alice In Chains vznikla v Seattlu v roce 1987. Po vydání debutového alba Facelift v roce 1990 následovala divoká jízda k celosvětové slávě. Během ní stačili Staley, kytarista Jerry Cantrell, baskytarista Mike Starr, kterého v roce 1993 nahradil Mike Inez, a bubeník Sean Kinney nahrát a vydat ještě další dvě alba, Dirt (1992) a Alice In Chains (1995).

Staley, jenž dost podléhal své lásce k drogám, však kapelu v roce 1996 opustil. Stalo se to 3. července v Kansas City při turné s rockery Kiss. Nebyl to jeho první odchod, byl ale fatální.

Mnohdy bývá jako poslední set starých Alice In Chains uváděn ten pro pořad MTV Unplugged 10. dubna 1996 v newyorském Brooklynu. Jakkoli byl nezapomenutelný a už na něm bylo patrné, že Staley není v nejlepší formě, poslední nebyl.

Staleyho cesta za smrtí nabrala na obrátkách v říjnu 1996, kdy se jeho bývalá přítelkyně Demri Parrott předávkovala drogami a zemřela. Přestože už nebyli v partnerském vztahu, stále ji miloval. Jejím skonem byl tak zdrcený, že jeho přátelé ve strachu, aby si ze žalu nevzal život, zařídili, aby ho pro jistotu hlídala soukromá agentura.

V únoru 1997 byl se svými spoluhráči na předávání cen Grammy a v dubnu téhož roku si koupil třípokojový byt v univerzitní čtvrti Seattlu. Toby Wright, producent třetího alba Alice In Chains, mu v něm zprovoznil nahrávací ministudio.

V roce 1998 Staley onemocněl gangrénou. Ztratil i schopnost přijímat větší množství jídla a jeho stravu od té doby tvořila především dieta Ensure. Tato nutričně kompletní tekutá směs je určena pacientům s podvýživou, poruchami polykání nebo při rekonvalescenci.

Kytarista Cantrell nicméně v té době britskému magazínu Kerrang! tvrdil, že členové Alice In Chains se pravidelně scházejí u Staleyho doma a tam pracují. Využívají prý k tomu jeho domácí nahrávací kout.

Dne 22. června 1998 Staley telefonoval do rozhlasového pořadu Rockline. Ve studiu seděl Cantrell, propagoval své album Boggy Depot a na dálku tvrdil, že je z té nahrávky nadšený.

Později byl pozván do nahrávacího studia ElDorado v kalifornském Burbanku, aby se svou kapelou nahrál skladby Get Born Again a Died pro box set Music Bank, jenž vyšel o rok později. Ráno 22. srpna, v den zpěvákových jednatřicátých narozenin, tam dorazili Cantrell, Inez a Kinney. Každý nahrál své party a čekali na Staleyho.

Údajně se objevil až další den ve tři hodiny v noci a byl k nepoznání. Jeho vlasy měly blond-hnědý odstín, byly dlouhé a zčásti skryté pod bílou čepicí. Na očích měl černé brýle, na krku řetěz, na něm visela dýmka a chyběly mu některé zuby.

Elan Trujillo, studiový asistent, byl ohromen. „Měl i atrofii nohou. Vypadal jako starý muž. Byl jsem opravdu zlomený.“

Staley přesto ve studiu stále vtipkoval, dával Trujillovi tipy na nové videohry a působil soustředěně. Pustil se též do psaní textů a poslechu hrubých verzí skladeb nahraných kolegy.

Ti, kteří byli ve studiu, mu nad ránem zazpívali Happy Birthday a předali mu přání a dort. On řekl, že musí odcestovat zpět do Seattlu a chce všechno stihnout ještě tu noc. Bylo ale skoro pět hodin ráno, a tak zůstalo jen u avizovaného odhodlání.

Producent Dave Jerden proto za pár hodin zvedl telefon a zarezervoval mu nahrávací studio v Seattlu, aby v něm práci dokončili. Takový přístup se však Staleyho dotkl a oznámil, že už s Jerdenem spolupracovat nechce. Místo toho zavolal Tobymu Wrightovi a zeptal se ho, zda by s ním projekt dokončil. To se za pár dnů v Robert Lang Studios stalo.

V souvislosti s muzikou se Staley na veřejnosti naposledy objevil 31. října 1998, když se zúčastnil sólového koncertu Jerryho Cantrella v Seattlu. Odmítl jeho žádost, aby s ním něco zazpíval, nicméně se nechal vyfotit. Ty snímky byly jeho poslední.

V letech 1999 až 2002 byl Staley samotářštější a depresivnější než kdy předtím. Protože však svůj byt opouštěl jen zřídka, o detailech jeho života se toho ví málo. Říkalo se, že většinu dní trávil užíváním drog, hraním videoher a podřimováním.

Staleyho matka Nancy McCallumová v roce 2007 deníku The Seattle Times řekla, že navzdory izolaci nebyl její syn oddělen od lásky rodiny a přátel. V přímém kontaktu s nimi nebyl, nikoho k sobě nepouštěl, všichni mu ale plnili záznamník a schránku zprávami a dopisy. Ona sama ho naposledy viděla na Den díkůvzdání v roce 2001 a pak kolem Valentýna v roce 2002, když navštívil dítě své sestry.

Bubeník Sean Kinney řekl: „Snažil jsem se ho kontaktovat třikrát týdně. Volal jsem mu, ale nikdy to nezvedl. Kdykoli jsem se dostal do míst, kde bydlel, stál jsem před jeho domem a křičel na něj. Neotevřel mi a neozval se. Neotevřel by, ani kdybych se dostal přede dveře jeho bytu. Nemohl jsem je jen tak vykopnout a vytáhnout ho, i když jsem o tom často přemýšlel.“

On i ostatní z kapely ho chtěli dostat na protidrogové léčení. Prakticky k tomu ale neměli příležitost.

„Vím, že umírám,“ řekl údajně argentinské novinářce Adrianě Rubiové pro její knihu Layne Staley: Angry Chair s podtitulem A Look Inside the Heart and Soul of an Incredible Musician (2003) na začátku roku 2002.

„Nedaří se mi dobře. Potřebuju drogy tak, jako diabetik potřebuje inzulin. Zpustošily mé tělo. Má játra nefungují, pořád zvracím a kadím do kalhot. Bolest je větší, než člověk dokáže snést. Je to nejhorší bolest na světě. Z drogové závislosti bolí celé tělo,“ sdělil.

Dne 5. dubna 2002 Layne Staley zemřel. Snad by si toho ani nikdo nevšiml, nebýt jeho účetního, který spustil poplach poté, co z muzikantova účtu nebyly dva týdny vybrány žádné peníze. 19. dubna tedy vešli policisté do jeho domu a objevili tělo.

Server Seattle Weekly v roce 2006 informoval o tom, že ho našli vzpřímeně sedícího v zatemněném a zamčeném bytě, obklopeného drogovým nádobíčkem. Měřil 195 centimetrů, ale vážil pouhých 36 kilo. V ruce měl plně nabitou injekční stříkačku. Bylo mu 34 let.

Stanice MTV v roce 2003 informovala, že Staley po celý svůj dospělý život doufal, že pokud se na hudební scéně proslaví, jeho otec, jenž opustil rodinu, když jemu bylo sedm let, by se k nim mohl vrátit.

V roce 2015 byl v knize Davida De Soly Alice In Chains: The Untold Story zpochybněn Staleyův zmíněný rozhovor s Adrianou Rubiovou. Podle autora obsahuje několik faktických chyb, a nadto není jisté, že se opravdu uskutečnil.

Staleyho sestra Liz Coatsová k tomu dodala: „Osobně jsem Adrianinu knihu nikdy nečetla. Setkala jsem se ale s ní, protože mě požádala, abych jí zprostředkovala setkání s Laynem. Když jsem ho informovala o jejím záměru, dal mi vědět, že se do toho zapojit nechce. Řekl, že novinářům nevěří a že podle něho nikdy nebyli upřímní. Také mě požádal, abych jí řekla, že pokud chce napsat knihu o někom, měla by ji napsat o sobě. Každý, kdo Laynea znal, věděl, že by tohle řekl. Když jsem slyšela, že Adriana tvrdila, že s ním mluvila, věděla jsem, že kniha bude plná lží, a rozhodla jsem se ji nečíst. Lituji, že jsem s ní vůbec mluvila. Nedalo se jí věřit.“

Skupina Alice In Chains se vrátila na scénu v roce 2006 s novým zpěvákem Williamem DuVallem. A funguje s ním dodnes.