Článek
Lynyrd Skynyrd v té době nabírali na síle. Street Survivors bylo jejich páté album, vyšlo rok po Gimme Back My Bullets, které bylo sice v americké prodejní hitparádě nejvýše dvacáté, ale v Kanadě šlo na první příčku.
Živák One More from the Road z roku 1976 byl v Americe devátý, a přičteme-li dobře přijaté singly Free Bird (1974) a Saturday Night Special (1975), které se v Americe vešly do první sedmadvacítky, i to, že kapela čile koncertovala, byly to dobré časy.
Kromě toho se kytarista Gary Rossington po autonehodě v roce 1976 vrátil do kondice, zpěvák Ronnie Van Zant se stal otcem a všichni byli nadšeni z nováčka Steva Gainese, který ve tříčlenné kytarové úderce nahradil Eda Kinga.
V dubnu 1977 přivedl Ronnie Van Zant kapelu do Criteria Studios v Miami, aby s producentem Tomem Dowdem nahráli album Street Survivors. Natáčení se však nepovedlo podle nejlepších představ, a tak se v červenci všichni vydali do Studia One v Doraville v Georgii na druhý pokus.
Zpěvák Ronnie Van Zant při natáčení alba Street Survivors v srpnu 1977
Od ledna toho roku byla kapela na celoročním americkém turné. Po pěti říjnových koncertech, které se ukázaly být z celé série nejúspěšnější, hrála v Greenville. Další den nastoupila do pronajatého letadla Convair CV-240, které bylo vyrobeno v roce 1948, aby odletěla na Louisiana State University v Baton Rouge.
O totéž letadlo měla zájem i skupina Aerosmith. Chtěla ho využít při svém turné, ale když ho nechala prohlédnout techniky, kterým věřila, na jejich doporučení se rozhodla si ho nepronajmout. Prohlásila, že ani letadlo, ani jeho posádka neodpovídají jí požadované úrovni.
V říjnu roku 1977 už o stroji měli pochybnosti i Lynyrd Skynyrd. Jejich klávesista Billy Powell později magazínu Rolling Stone řekl: „Noc před havárií jsme se rozhodli, že se letadla v Baton Rouge zbavíme. A začali jsme oslavovat poslední let s ním.“
Start proběhl dobře, převážná část letu rovněž. Když se však letadlo blížilo k cíli, začalo mu docházet palivo.