Článek
Saturday Night Live je americká televizní show, která patří od roku 1975 mezi nejprestižnější svého druhu. Pro každého hudebníka je čest obdržet do ní pozvání a naživo v ní hrát.
Ano, irská zpěvačka Sinéad O’Connorová v ní v říjnu 1992 roztrhala obrázek papeže, čímž vyvolala skandál. Většinou se ale všichni chtěli předvést v pozitivním světle. Kromě kytaristy americké skupiny Red Hot Chili Peppers Johna Fruscianteho.
Na prahu devadesátých let byla jeho skupina na vzestupu a pozvání do Saturday Night Live bylo signálem, že bude ještě lépe. Frusciantemu se však její rostoucí sláva nelíbila a několikrát se v aktu komerčního vzdoru pokusil její osud zvrátit. Nepřál si úspěch a nebyl ochoten sladit vlastní umělecké preference s rostoucí tržní hodnotou skupiny.
Po vydání alba Blood Sugar Sex Magik (1991), které katapultovalo Red Hot Chili Peppers do centra dění, se cítil mizerně. Úspěch vnímal jako podraz od svých spoluhráčů. V roce 1988, po smrti předešlého kytaristy Hillela Slovaka, do kapely přece nevstoupil proto, aby se honil za fantastickými prodeji desek a hrál podle pravidel šoubyznysu. Chtěl být součástí rockové revoluce, to byl jeho cíl.
Kytarista John Frusciante v roce 1992
Anthony Kiedis, zpěvák Red Hot Chili Peppers, ve své knize Scar Tissue napsal: „Říkal nám: Jsme příliš populární. Nepotřebuji být tak vysoko. Byl bych hrdý na to, kdybych mohl hrát v klubech jako před lety.“
Fruscianteho nástrojem k přibrzdění dění se stala skladba Under The Bridge, první hit skupiny. Rozhodl se ji při živém televizním vystoupení „zmrzačit“, což nanečisto udělal už na několika koncertech předtím.
„Věci se v té době zhoršily natolik, že jsme s ním v autobuse nemluvili. A když jsme se potkali jinde, ani jsme se nepozdravili,“ napsal Kiedis v knize.
Kopanec v přímém přenosu
Odpoledne 22. února 1992, když už byla kapela ve studiu pořadu Saturday Night Live nastoupena, byl Frusciante otrávený. Byl nervózní, pohádal se se členem štábu, pak se stáhl stranou a chvíle před vystoupením prožil tam.
Svůj part ve skladbě Under The Bridge potom naživo zahrál opravdu otřesně. Kiedis v knize Scar Tissue napsal: „Neměl jsem tušení, jak píseň hraje ani v jaké tónině ji hraje. Vypadal, jako by byl v jiném světě. Byli jsme v živém vysílání před miliony lidí a byla to muka.“
„Začal jsem zpívat v tónině, o které jsem si myslel, že je to ta, v níž hrál on. Cítil jsem se ale, jako bych byl bodnut do zad a schnul před celou Amerikou, zatímco John byl v koutě a hrál nějaký disonantní, rozladěný experiment. Myslel jsem, že to dělá schválně, jen aby si ze mě udělal legraci,“ dodal.
Stone Cold Bush, další z prezentovaných písní, dopadla lépe, ale Fruscianteho odtažitost byla znatelná. Kiedisovi, který na pódiu dělal, co mohl, to pořádně vadilo, a tak při výskoku a následujícím pádu na zem ke konci skladby svého spoluhráče evidentně schválně nakopl do zadnice, což je na videu níže vidět v čase 3:33.
Ještě v roce 1992 Frusciante ze skupiny odešel. Chtěl se věnovat sólové cestě, ale drogy jej zahnaly mimo ni. To už je nicméně jiný příběh. O šest let později se k Red Hot Chili Peppers vrátil a přes další odchod je s nimi dodnes.
