RECENZE: Zpěvačce Raye v hale nafackoval zvuk

Raye je umělecké jméno Rachel Agathy Keenové, hrdinky ostrovní hudební scény. Když prokázala pěvecké schopnosti, podepsala nahrávací smlouvu s nadnárodní společností Polydor a těšila se, že její výkon brzy z debutového alba uslyší celý svět.

To se však nestalo. Šéfové gramofonové firmy po ní chtěli, aby nahrávala taneční písně, neboť byli přesvědčeni, že mají snazší cestu na vyšší místa v hitparádách. Ona měla představu jinou. Hádali se s ní, finančně jí moc nepomáhali, a jelikož byla dohoda v nedohlednu, v roce 2021 od nich odešla.

V mezičase spolupracovala na písničkách pro Beyoncé, Charli XCX, Johna Legenda nebo Ellie Gouldingovou. Ještě u Polygramu natočila slušné minialbum, zásadním krokem do svitu reflektorů však bylo až vydání debutového alba My 21st Century Blues v roce 2023. Obdržela za ně cenu Mecury Prize i šest sošek na Brit Awards, což byl se sedmi nominacemi historický rekord.

K uvedené desce vyrazila v roce 2023 na turné a v neděli večer doputovala do téměř zaplněné O2 areny. Tam ale její svit trochu pohasl.

Na pódium vešla s big bandem a dvěma vokalistkami. I s ní na něm v součtu stálo dvaadvacet umělců. Většina z nich hrála na nějaký nástroj, řada z nich s vášní, a tak došlo k tomu, k čemu v největší české hale tu a tam dochází. Z reproduktorů se linul mimořádně špatný zvuk.

Byl tak špatný, že zastínil zpěvaččin obdivuhodný výraz. Hra hudebních nástrojů se často měnila v masu hluku a Raye skrz ni nebyla příliš slyšet. Její zpěv byl patrný vlastně jen tehdy, když zamířila k vysokým tónům, anebo když nehrál celý orchestr.

Navíc měla povídavou náladu a mezi písněmi dlouze komunikovala s publikem. To vzalo jejímu vystoupení spád. Diváci, kteří seděli na sedadlech v prvním patře haly, si hned v úvodu stoupli, aby mohli při písních tančit. Když se ale ukázalo, že kvůli špatnému zvuku skladby trochu ztrácejí tvar a umělkyně povídá a povídá, zase si sedli.

Raye na pódiu přesto mísila své oblíbené žánry. Její písně mají popové zbarvení, leč pevně se opírají o r'n'b, soul i swing, a s občasnými vpády tanečních pasáží jsou poměrně rozmanité. Tématy textů jsou pak osobní trable zpěvačky, koketérie s drogami, potíže s příjmem potravy i sexuální agresivita bývalého spolupracovníka.

Některé jejich úryvky byly k přečtení na projekčních stěnách, které byly na pódiu tři. Ty, na něž se takto nedostalo, se potopily ve zvukové mase.

Byl to koncert, který postupně ztrácel napětí a zajímavost. Když se v jeho půli proměnilo pódium v jazzový klub, nic asi neuklidňovalo mnohé posluchače víc než to, že se snad jednou s Raye setkají třeba v takovém prostoru. V hale jí i jim totiž mizerný zvuk pořádně nafackoval.