Článek
Zvolil si pro něj jak hudbu francouzskou, díla Césara Francka, Charlese-Marie Widora, Jehana Alaina a Maurice Duruflého, tak i J. S. Bacha. Poprvé také zařadil do programu své proslulé Improvizace.
Recitál zahájil dvěma Bachovými transkripcemi pro varhany, slavnou houslovou Chaconnou z jeho Partity d moll a krátkou Siciliennou z Flétnové sonáty. Bachova hudba je ztělesněním řádu, vznešenosti i prostoty. To vše svou hrou plnou nadhledu i hlubokého porozumění přenesl Latry na posluchače.
Jako by z mlžného oparu se pak nořil Franckův monumentálně působící Chorál. Meditativní ztišení provázelo Andante z Widorovy Gotické symfonie. Nedlouho žijící Jehan Alain přinesl ve své hudbě sílící plamen mladistvé touhy. Duruflého Preludium pak připomnělo prýštící pramen Smetanovy Vltavy, jenž ústil do všeobjímající síly jeho Fugy.
Vrcholem koncertu se staly Latryho Improvizace s náhlým zjevením hlasů ptáků v lůně přírody, jež své poselství posílá do vesmíru. Olivier Latry jako by tvořil toto dílo přímo na pódiu, na svém nástroji rozezněl snad každou píšťalu a s použitím různých rejstříků rozpoutal velký varhanní ohňostroj.
| Olivier Latry, recitál FOK |
|---|
| 27. března, Obecní dům, Praha |
| Hodnocení: 90 % |
