Hlavní obsah

RECENZE: Třaskavý lad pestrých Wolf Alice

Vizuální stránka bývá pro velké i o něco menší koncerty obvykle důležitá. Velké pódium vyžaduje vedle jasného hudebního činění účinkujících také nápad pro divákovy oči, který by spolehlivě pokryl jeho původní chlad. O tom britští rockeři Wolf Alice nesporně vědí. Na svém probíhajícím turné nicméně právě tohle trochu přehlížejí. V pondělí večer vystoupili ve Velkém sále pražské Lucerny pouze se stříbrným závěsem za zády. Nakonec to ale bohatě stačilo.

Foto: Aleš Honus, Novinky

Ellie Roesellová dorazila do pražské Lucerny se svou kapelou

Článek

Na začátku jejich koncertu to na pódiu vypadalo jako v nějakém kabaretu. Muzikanti zaujali svá místa, hrábli do nástrojů a na praktikábl mezi ně záhy vešla charismatická zpěvačka Ellie Rowsellová. Usmála se na ně i diváky, nadechla se a ujala se zpěvu s takovou vervou a vkusem, že už v tu chvíli bylo jasné, že to nebude marný večer.

Wolf Alice jsou na turné k novému albu The Clearing. Vyšlo letos v srpnu a už se stačilo vyšplhat na nejvyšší příčku britského prodejního žebříčku, pozici, na níž je v originální verzi čtyřčlenná, na turné pětihlavá skupina zvyklá. Se všemi svými deskami se dostala nejméně na druhou ostrovní hitparádovou příčku.

Foto: Aleš Honus, Novinky

Ellie Rowsellová, tahounka večera

Jestliže však byly předešlé nahrávky My Love Is Cool (2015), Visions Of A Life (2017) a Blue Weekend (2021) v zásadě hudebně pestré a oscilovaly na pomyslné stylové ose vedoucí od punk rocku přes alternativní rock, dream pop k noise rocku, je novinka poměrně srovnaná.

Čerpá z hudebního kvasu sedmdesátých let, dotýká se vzkvétajících rockových odrůd tehdejších časů, přičemž nápadně připomíná třeba to, jak zněly písně kapely Fleetwood Mac.

Během pražského večera zaznělo z poslední desky Wolf Alice rovnou devět skladeb. Z té předešlé sedm, zbytek do dvaadvacetipísničkového programu dodala první dvě vydání. A koncert jistě nebyla zvukově jednostranný.

Ellie Rowsellová ve všech písničkách excelovala hlasovou silou i rozsahem, byla nedílnou a pevnou součástí soundu kapely. Přesto to byl z velké části její koncert, protože při něm prakticky nepochybila. A když, tak pouze jako jedna ze složek vokálních partů, o které se dělila hlavně s bubeníkem Joelem Ameyem a koncertním klávesistou Ryanem Malcolmem. Věděli, co chtějí, věděli, kam se chtějí dostat, bylo to veskrze příjemné, občas se jim jen jemně podlomily nohy.

S diváky skupina během koncertu příliš nehovořila. Bylo tedy možné nerušeně vychutnat to, jak ve svém repertoáru spojila razantní třaskavé skladby s těmi jemnějšími, aranžérsky ladnými, čímž vykutala koncert, na němž si v Lucerně přítomní fanoušci mohli užít energeticky různé chvíle vkusně nasázené vedle sebe.

To všechno přišlo po setu irské předkapely Florence Road, který splnil očekávání. Tato ženská čtveřice je na světě od roku 2019 a v Lucerně se jí podařilo svůj alternativní rock postupně nasadit, adaptovat a velice slušně rozpumpovat. V závěru už někteří z publika zpívali s ní.

Wolf Alice
Lucerna, Praha, 10. listopadu 2025
Hodnocení: 80 %
Související témata:

Výběr článků

Načítám