Hlavní obsah

RECENZE: Pozitivní a vyzrálý James Blunt kraloval pod sedmi lustry

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

5. 3. 2024, 7:23

V našich zeměpisných šířkách má britský zpěvák James Blunt jeden malý problém. Jmenuje se You’re Beautiful. Balada z roku 2004, k jejímuž napsání ho údajně inspirovalo setkání se svou bývalou láskou v metru v doprovodu jiného muže, se stala jeho poznávacím znamením a on se kvůli ní dostal do kategorie ufňukaných romantických písničkářů. Přitom jím není, a snad ani nikdy nebyl. Pondělní koncert v zaplněném pražském Foru Karlín to potvrdil.

Britský zpěvák a kytarista James Blunt se do České republiky rád vrací.

Článek

Hned v úvodní Beside You se představil bezmála jako diskotékový zpěvák. Taneční píseň z jeho sedmého studiového alba Who We Used to Be (2023) byla dobře zvoleným startem a současně vodítkem pro ty, kteří Bluntovi věří hlavně v baladách, jichž během své kariéry objektivně vytvořil pěknou řádku a některé jsou globálními hity.

Během večera se z něho stával jak prostý folkař, tak zpěvák balad, skladeb ve středním popovém tempu i přednašeč veselých příběhů, které opatřené takovou hudbou publikum přiměly k tanci i zpěvu.

Britský zpěvák a kytarista James Blunt vystoupil ve Foru Karlín.

Blunt nejčastěji zpíval s kytarou před svou skvěle rozehranou a ve vokálech užitečnou čtyřčlennou kapelou. Někdy zasedl k pianu a od něho interpretoval třeba další ze svých baladických majstrštyků Goodbye My Lover či rozvernou coververzi písničky Coz I Luv You od britských glamrockerů Slade. V jejím finále vskočil na ruce diváků pod pódiem a chvíli se nechal posílat nad jejich hlavami.

Postavila se novináři, propagovala odsouzeného satanistu, a hlavně skvěle zpívá. Švédka Zara Larsson míří do Prahy

Hudba

Při veselé Postcards se doprovázel hrou na ukulele, aby s následující I Won’t Die With You pozitivní atmosféru udržel. V závěru setu po You’re Beautiful pokračoval v baladickém střihu se svou údajně nejoblíbenější Same Mistake z roku 2007 a potom rozpumpoval tempo kouskem Stay The Night a diskotékovou OK, kterou v roce 2017 nazpíval na album Uncovered německého dýdžeje a producenta Robina Schulze.

V tu chvíli už v sále tančili bezmála všichni diváci, od těch v přízemí po ty na obou balkonech.

Blunt všechno interpretoval v obdivuhodné hlasové formě. V jeho výrazu se střídaly smutek, dojetí, lehce „nakřápnutý“ projev částečného rockera, pevný zpěv i fistule, které využil například v High. Pro patetickou polohu nezbylo místo.

+19

Zpíval čistě, bez potíží, a tak mu za zlé lze mít jen to, že ve svých největších hitech nechával pět diváky, kteří by jistě raději než své mizerně intonující sousedy slyšeli jeho.

To vše se dělo pod sedmi lustry zavěšenými nad pódiem se zadní projekcí, které podle potřeby stoupaly, klesaly a měnily barvu. Spoluvytvořily tak dojem domácké atmosféry, kterou vystoupení od prvního okamžiku mělo. Jeho zvuk byl bez mráčků a nálada v sále jako při setkání starých známých.