RECENZE: Klasická hudba ve službách filmu

Americký dirigent Keith Lockhart, který propojuje svět klasické hudby a popu, vybral z českého i světového repertoáru skladby, jež většinou přímo pro film nevznikly, ale tvořily součást významných filmových počinů.

Na úvod zazněla Mozartova Symfonie č. 25 g moll, jejíž první tóny si filmový fanoušek okamžitě spojil s úvodem Formanova Amadea, kde se blouznící Salieri přiznává k údajné vraždě svého soka Mozarta.

Česká filharmonie v pojetí Keitha Lockarta hrála Mozartovu symfonii s vervou, jež v poslední větě se synkopickým tématem vyústila do přednesu takřka swingového. Snad jen mozartovská lehkost přišla trochu zkrátka.

S viditelnou radostí orchestr zahrál předehru k opeře Ezio Josefa Myslivečka, protagonisty filmu Il Boemo režiséra Petra Václava. Smysl pro vystižení nálady předvedli hráči České filharmonie v páté části sedmidílné Idyly pro smyčcový orchestr mladého Leoše Janáčka, ještě hodně ovlivněného Antonínem Dvořákem.

Jeho melancholické Adagio zaznělo ve filmu režiséra Philipa Kaufmanna Nesnesitelná lehkost bytí podle románu Milana Kundery, jenž byl Janáčkovým velkým znalcem a jeho hudbu si ve filmu vysloveně přál. Filharmonici zahráli Adagio s tesknou vážností i plastickou dynamikou s krásně barevným zvukem violoncell ve střední části.

Vrcholem večera se stal Koncert pro housle a orchestr D dur Ericha Wolfganga Korngolda¸ v němž se jako sólista představil vynikající houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička. Vztah filmu a hudby je v tomto případě jiný, neboť Korngold (rodák z Brna) odešel ve třicátých letech do Hollywoodu, kde nastartoval svou druhou kariéru jako skladatel filmové hudby.

Na protest proti Hitlerovi se zařekl, že až do jeho porážky nesloží žádné koncertní dílo, což splnil. Jeho Houslový koncert měl premiéru v roce 1945 a skladatel v něm zúročil svou hudbu k filmům z let 1937 a 1939.

Jiří Vodička zahrál náročný part Korngoldova koncertu s obdivuhodnou virtuozitou, a hlavně s velkým citem pro melodičnost díla. Jeho housle zpívaly nádherným tónem i v obtížných vysokých polohách, ve třetí větě dosáhl spolu s orchestrem až jadrné roztančenosti.

Na závěr koncertu zazněla jediná hudba složená přímo pro film, a to pro Shakespearovo historické drama Jindřich V. z roku 1944 s Laurencem Olivierem v roli režiséra i hlavního hrdiny. Suita z hudby Williama Waltona je posluchačsky velmi vděčná, a výrazově proměnlivá, obsahuje slavnostní fanfáry, dramatické líčení bitevní vřavy i lyričtější tóny. V podání České filharmonie to byl efektní závěr zdařilého večera.