Článek
Suitu z Janáčkovy opery Osud vytvořil po jeho smrti dirigent František Jílek. V Hrůšově podání se stala nejen průvodcem po složitém příběhu díla, ale především dokladem jeho emocionální hudební síly, jež z autentických luhačovických motivů vytvořila drama s kouzelnými valčíkovými rytmy, dynamickými zvraty i láskyplnou lyrikou.
Švýcarská houslistka Patricia Kopatchinskaja, jež se do Prahy vrátila po své loňské roli rezidenční umělkyně festivalu, oslnila posluchače nejen červeným pláštěm. V Bartókově Rapsodii a Fišerově posledním Koncertu pro housle a orchestr zazářila také intenzitou uměleckého výrazu, v Rapsodii zdůrazněnou až fyzickým nasazením, v obou dílech pak smyslem pro citově vypjaté části, ohnivým uherským temperamentem i zpěvem velké vnitřní síly.
A ve Fišerově koncertu, uvedeném na Pražském jaru v premiéře, dosáhla i výrazu jistého konečného smíření se životem.
Vrcholem večera se stal Bartókův taneční Podivuhodný mandarín hýřící barvami, se svou dokonalou formou i originální myšlenkovou náplní zvýrazněnou pod Hrůšovým modelujícím gestem skvělými instrumentálními výkony v dechové i žesťové sekci. Své kvality filharmonie osvědčila zejména v závěrečné části zahrané se strhujícím tempem a ostře řezanými rytmy.
| Pražské jaro; Jakub Hrůša a Patricia Kopatchinskaja |
|---|
| 19. května 2026, Rudolfinum, Praha |
| Hodnocení 90 % |
