Hlavní obsah

RECENZE: Adam Mišík staví mosty

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

2. 2. 2024, 4:22

Byl to jeho největší vlastní koncert po jedenácti letech na scéně. Zpěvák Adam Mišík se ve čtvrtek večer představil ve vyprodaném pražském klubu Roxy. Zazpíval to nejlepší a nejupřímnější, co v repertoáru má, převážně dívčí publikum viditelně potěšil zpěvem i pouhou přítomností a do hudebního světa vyslal vzkaz, že je třeba brát ho vážně. Svou pozici hodlá potvrdit v březnu na dalších koncertech turné, které právě ve čtvrtek začalo.

Článek

Jeho hudební řeč se v toku let vyvíjela. Vyzkoušel rozdílné přístupy k tvorbě i interpretaci, dobral se i momentů, kdy to drhlo, aby nakonec zakotvil v hájemství, v němž se jeví být v kramflecích dostatečně silný.

Jeho doménou je pop, jenž se opírá o moderní sound se syntetickými prvky a nese nápadité melodie v refrénech i chvíle, kdy jeho rockem načichlá kapela hraje naplno a klidně si pak toho rocku naživo hezky užívá.

Adam Mišík se dostal k hudebnímu výrazu, který respektuje popové tradice, přičemž nejvíce evokuje devadesátkovou stylovou náruživost. Pracuje s dobře zvládnutým zpěvem jištěným vokálními linkami a s vědomím, že u každé písničky je silná melodie nadevše. V tom ho lze brát jako stavitele mostu mezi generacemi, protože s touto výbavou a ve své současné formě dokáže jistě oslovit i jiné publikum než jenom vrstevníky.

Někdy se v písni opře o rap, ať už ve vlastním provedení, či v podání hostů. Je to aktuální, pop a rap spolu už mnoho let souzní. Mišík sám je nicméně lepší jako zpěvák, protože na rap mu chybí větší drzost. U rapujících hostů pak záleží na tom, jestli se zadaří, či nikoli. Povšechně je to však stylová spolupráce, která jeho skladby rozjasňuje.

Při zpěvu má patrné sklony trochu šišlat a nedůsledně vyslovovat. Ku cti mu ale slouží, že je na cestě od takových zlozvyků, nikoli k nim. A tak se největší slabinou zdají být texty.

„Vím, že měl jsem zavolat, měl jsem ti říct pravdu, je těžký tomu odolat, já myslel, že to zvládnu. Čekala jsi na mě, čekala jsi marně, víš, jsem trochu blázen, lítám ve vzduchoprázdně za tebou,“ zpívá v písničce Zapomenout, kterou prezentuje s Benem Cristovaem. V písni Za čárou, v níž hostuje Sergei Barracuda, zase konstatuje: „Čára za čárou, jizva za ránou, baby, tak pojď se mnou, nechci nechat tě plout…“, a třeba v Démonech „Nemůžu se ani hnout, stojíš tady nade mnou, chtěli jsme jen víc a víc, víc a víc…“

+15

V textech prostě leckdy využívá klišé, levné rýmy nebo obraty mnohokrát slyšené. Jenže vzhledem k tomu, že už si na mladé scéně uzmul důležitou roli a nachází se ve fázi vzestupu, je to málo. Dát si se slovy více práce se tedy jeví být pro další jeho rozvoj důležité.

Přesto to byl vydařený koncert. Mišík ho navíc zvládl bez podpory vizuálních efektů i bez hluchých programových míst. Přitom když budujete most, není to takhle vždycky přirozené.